Červenec 2007

My Chemical Romance - Helena with real Helena

31. července 2007 v 17:28 | KORKI
Tak jsem to přecijenom našla. Je to nějaká zkrácená verze, ale ta Helena tam je!!! :D A je to celkem frajerka...já bych mezi diváky asi neskočila :D Bych se bála. :D No tak si nechte chutnat.

Jo a omlouvám se za kvalitu, ale za ní já nemůžu. Jsem ráda že jsem to sehnala aspoň takhle ;)

Helena - Fotky z klipu

31. července 2007 v 11:16 | KORKI
Hledala jsem na netu fotky z klipu Helena, protože se mi nehorázně líbí, tak tady něco málo je ;)
No někde jsem i viděla fotku z koncertu, kde s nima i vystupovala klipová Helena, a tak jsem to chtěla najít na YouTube, ale zatím nic no....tak možná časem :)
Tak dodatečně jsem vám našla aspoň tu fotku :)

Bob Bryar - Fotky

31. července 2007 v 10:57 | KORKI
Ačkoliv jsem hledala a hledala, tak jsem našla jenom málo Bobových fotek, a když už nějakou, tak byla na každém blogu. No tak se aspoň koukněte na to málo ;)
Jop tohle taky dělám :D

Gerard Way - Fotky

30. července 2007 v 19:59 | KORKI
Tak tady jsou nějaké Geeho fotky, které jsem na netu našla. Nechte si chutnat :D
Ježiš Franku obleč si ty kalhoty :D
Doufám že se líbilo ;)

Incubus - Just a phase

30. července 2007 v 12:56 | KORKI
Za tuhle písničku bych se opravdu nestyděla. Je bezvadná a jestli o ní někdo budete mít zájem, tak stačí napsat a já vám ji pošlu. :)


Part 4.

30. července 2007 v 12:34 | KORKI
Ráno jsem vstala dřív, než jsme byli s Tomem domluvení a dala jsem se dopořádku. Za půl hodiny dole zazvonil zvonek. Odbelhala jsem se dolů na ulici. Tom seděl v autě a mával na mě.
"Dobré ráno slečno. Nepotřebujete svézt?" Tohle nebylo dobrý. Bylo to auto Tomova táty.
"Tome to auto..." Jen mávnul rukou.
"Neboj se. Tatík byl zas v lihu, takže o tom nebude mít ani páru."
"No jak myslíš"
Vyjeli jsme směrem k nemocnici, kde mi měli konečně sundat tu zatracenou sádru. Vůbec se mi nelíbilo že jedeme v tomhle autě. Tomovi rodiče se rozvedli. Tom šel k tátovi a zůstali tady a jeho mladší sestra Izzy šla k mámě a odstěhovaly se. D´Amor začal chlastat a Toma mlátit. Když dostal zase nějaký ze svých opileckých záchvatů, zůstával Tom spát ve zkušebně. Když pak ale přišel domů táta ho seřezal za to, že nepřišel domů.
"Už máš šaty na večer?" Vytrhl mě z přemýšlení?
"Ne, nemám....Tome mě se tam nechce"
"Mě taky ne, ale víš co říkala profka. Že je to povinné"
"A od kdy ty posloucháš co řekne profka?" Otočil se na mě a trochu se zamračil.
"Prostě chci vypadnou z domů....a taky tě chci konečně vidět v šatech" Uchechtl se.
"Haha vtipálku. No dobře tak půjdu, ale jen kvůli tobě."
Po tom co mi sundali sádru jsem Toma poslala domů a šla si koupit šaty. Vybrala jsem si černé po kolena s korzetem zašněrovaným rudou stužkou. Byly opravdu moc hezké a nebyly ani drahé. Vydala jsem se tedy domů připravit se na večer. Tom mě měl vyzvednout o půl osmé a bylo dvanáct, takže jsem měla dost času.
Když se ozval zvonek, byla jsem už připravená. Seběhla jsem dolů a málem mi to vyrazilo dech. Nečekala jsem, že to Tomovi bude v obleku tak slušet. Oba jsme na sebe zírali jak opaření. Abych to přihlouplé ticho prolomila promluvila jsem:
"Ty sis vyžehlil vlasy??"
"Ne. Proč?" Zeptal se se zdvihnutým obočím.
"Já jen, že je máš nějak moc rovné"
"Učesal jsem se." Řekl hrdě. To jsem fakt nevydržela a vyprskla jsem smíchy.
"Půjdeme?" Zeptal se, jako bych se vůbec smíchy málem neválela po zemi.
Ve školní tělocvičně bylo už pěkně narváno. Hudba hrála a všude se vznášely balónky.
"Ale pane D´Amore slečno Cooková vy jste přišli?" Ozval se za námi udivený hlas.
"Dobrý večer paní ředitelko" Pozdravili jsme oba svorně a prodrali se davem k jednomu stolečku v rohu. Míjeli nás známé tváře, ale i lidi, které jsem snad ještě neviděla. Zachytila jsem Keiřin vražedný pohled. Tancovala zrovna s nějakým fotbalistou. Bože to zas bude večer. Seděli jsme popíjeli drinky a pozorovali tančící páry. Musím říct, že jsem se dost bavila, když jsem pozorovala Keiřin obličej. To jak se zatvářila, když ji ten hromotluk šlápl asi po páté na nohu. Hodiny ubíhaly a blížila se desátá hodina. Tom se zvedl.
"Zajdu ještě pro něco k pití" Zase se tak krásně usmál. Přikývla jsem a dál jsem chtěla pozorovat naši modelku, ale nějak mi i s hromotlukem zmizela z očí.
Tom:
Mířil jsem ke stolu s občerstvením, když se ozvalo pronikavé zapískání píšťalky. Bože můj oni to ještě nevzdali? Znamenalo to krmení vlků. Byla to občasná tradice. Odchytili nějakého studenta a uvázali ho ke stromu v kukuřičném poli. Mě to teda moc směšné nepřipadalo. V lese, který tam blízko byl žili vlci a bylo to celkem nebezpečné. V sále se ozýval jekot a křik.
"Tome!" Párek fotbalistů ji právě protáhl kolem mě.
"Amy!" Rozběhl jsem se za nimi a prodíral se davem, který mířil na parkoviště.
"Amy! Pusťte ji."
"Hele D´Amore nepleť se do toho. Nech nás jednou se pobavit."
Nevydržel jsem to a jednomu z fotbalistů jsem vrazil. Nevěřícně se na mě podíval a pěkně mi to oplatil. Sakra to jsem moh čekat, že má větší sílu než já. Ležel jsem na zemi a do oka mi tekla krev ani nevím odkud. Někdo se nade mě naklonil. Sakra tenhle obličej ne.
"Copak Tome? Proč ji tak bráníš? Není to tvoje holka, tak o co jde?"
"Drž hubu Keiro."
Zmizela mi z dohledu...díkybohu
Sebral jsem se ze země a dál se tlačil davem
Amy:
Sakra co mám dělat.
"Ahoj Amy. Pamatuješ co jsem ti slíbila? Že jsem s tebou neskončila."
"Keiro o co ti sakra jde?" Zařvala jsem na ni a snažila se vyškubnout těm dvěma gorilám.
"Myslíš že jsem blbá?" Sakra nebude po mě chtít odpověď že ne? "C.J. se semnou rozešel kvůli tobě, a to já prostě jen tak nepřekousnu"
Sakra tak o to ji jde. Ocitli jsme se na parkovišti. Vlekli mě do auta kapitána fotbalistů. Bylo velké a kufr byl opatřen mříží. Hodili mě dovnitř a zabouchli. Nikdo však nenastoupil. Všichni stáli venku a na něco koukali. Snažila jsem se zjistit co to je, ale někdo mi stál ve výhledu. Pak však ten někdo ustoupil a já viděla Toma jak bez saka s vykasanými rukávy právě pěkně natáhl jednu týpkovy, který mě hodil do auta. Dva Toma ale hnedka chytili a ten, který to od něj dostal ho začal mlátit.
"Nechte ho být. Hajzlové hnusní" Mlátila jsem rukama do okna ale bylo to marné nikdo mě neslyšel. Byla jsem bez sebe hrůzou. Pane bože vždyť oni ho zabijou. Když s ním skončili zůstal jen bezvládně viset zavěšený do těch dvou magorů. Pustili ho na zem a nechali ho tam jen tak ležet.
"Tome?!" Zašeptala jsem zoufale. Snad není mrtvý. Ne nemůže být. To není možné. Kdyby byl mrtvý tak by se nechovali tak jak se chovali. S jekotem pískáním a křikem naskákali do aut. I to odporné, ve kterém jsem byla zamčená se rozjelo. Zírala jsem na Toma ležícího uprostřed cesty. Pohnul se. Díky bohu. Zvedl se na čtyři a díval se na mě.
"Vy jste se snad zbláznili. Hajzlové. Pitomci." Křičela jsem na ně, když mě se smíchem přivazovali k tomu dubu. Provaz se mi zařezával do kůže.
"Pá kotě. Možná tě někdo přijde ráno odvázat." Zamával na mě Viktor, vazounský fotbalista.
"Podle toho, kdo bude mít nejslabší kocovinu co kluci?" Zasmála se Keira falešně a odporně.
Přišla ke mě a usmála se. "Víš Amy já jsem tě měla ráda...no vlastně...Nikdy jsem tě neměla ráda...jen jsi mi nevadila, ale teď? Nenávidím tě. Je mi líto." Bože můj. Odporná Keira, Odporná noc, odporný strom, odporné pole, hladoví vlci...Oo nee to ne. To je jen zlý sen. Všechno se mi jen zdá. Na to že byl konec června bylo pěkně chladno. Od pusy mi stoupala pára a třásla jsem se po celém těle. Nejen tou prokletou zimou ale i strachem. Každou chvíli v poli něco zašustilo, ale byl to jenom pták. Měla jsem strach o sebe, ale daleko větší o Toma. Doufám že už mu dali pokoj. Sakra jedna z těch Keiřiných kamarádek mě pěkně hnusně poškrábala na krku...mrcha. Najednou v poli něco zašustilo. Sakra tohle nebyl pták, tohle bylo větší a blížilo se to ke mě. Nějak se to v té vysoké kukuřici motalo...asi to byl vlk a čmuchal stopy. Ne já nechci umřít. Šustění bylo čím dál tím blíž. Každým okamžikem se to zvíře muselo vynořit. Radši jsem zavřela oči. Ne, zavřené oči jsou blbý nápad. Radši jsem je znovu otevřela. Z Kukuřičného pole se vymotal celý od krve Tom. Vypadal hrozně celý obličej měl zalitý krví.
"Tome?" Rozhlídl se, jakoby mě snad ani neviděl a pak rychle došel ke mě. Nespouštěla jsem z něho oči. Panebože snad mu nevymlátili oko. Když se mu konečně podařilo rozvázat uzly sesul se po kmeni k zemi. Rychle jsem si k němu klekla.
"Tome co máš s okem?"
"Nevím. Jsi v pořádku?" Sakra on je tady rozbitý do krve a ptá se mě jestli jsem v pořádku.
"Jsem, ale ty ne." Šátkem, který patřil k šatům jsem mu otřela krev a oddechla jsem si. Oko měl v pořádku, jen zalité krví.
"Amy pojďme domů."
"Ano půjdem domů"
Pomohla jsem mu vstát a šli jsme mlčky domů.
Doma jsem měla v mrazáku jen pytlík mražené zeleniny. No co se dalo dělat. Přimáčkla jsem ho Tomovi na pěkně opuchlé oko. Ani necekl.
"Děkuju." Řekla jsem tiše
"To nestojí za řeč." Zasýpal. No jo to byl celý on.
"Ale stojí. To přece není jen tak, že se jeden nechá pro druhého takhle zmlátit."
"Nikdy bych nedopustil aby ti ublížili."
"Ale tos přeci nemusel..."
"Amy víš, když jsi k nám v šesté třídě přistoupila, moc sem tě nemusel. Připadala jsi mi divná. To jak jsi se oblíkala a nebavila jsi se s ostatníma holkama. Tehdy jsi mi připadala divná, ale zajímavá." Uchechtl se "Do dnes si pamatuju, jak všechny holky už nosily podprsenku, jen ty ne. Koukal jsem se na tebe celé hodiny. Ty jsi pak ale udělala něco, co mi dost zamotalo hlavu. Podívala jsi se na mě a usmála se. A tehdy jsem to objevil. Objevil jsem to, že ty nejsi ten typ holek jenom na dívání. Ty máš duši a ničeho se nebojíš. V tu chvíli jsem si řekl, že chci být tvůj přítel a že nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nebo tehdy, když jsme měli s tátou tu nehodu a já myslel, že už nikdy nepohnu rukama a nikdy nebudu už hrát. Tehdy, jak jsi zamnou každý den chodila a pomáhala jsi mi. Cvičila jsi semnou i ve chvílích kdy byl táta ožralej a ty jsi z něho měla trochu strach. I přesto jsi zamnou chodila, když se ostatní báli, protože věděli co je zač." Odmlčel se, a já myslela že se každou chvílí rozbrečím. To bylo tak krásný co řekl. Přestala jsem mu ledovat oko a jen jsem se mu dívala do očí.
"Miluju tě Amy a vždycky budu." Z očí mi začali téct slzy. Nevydržela jsem to a políbila ho. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že Tom tak krásně líbá. Nemohla jsem uvěřit tomu co se právě děje, ale bylo to tak opravdové. Tomovo tělo, jeho doteky a polibky. Rozvázal mi šaty a já jemu sundala zkrvavenou košili. Jestli tohle byl sen, tak byl ten nejkrásnější, co se mi kdy zdál a já se nechtěla nikdy probudit. Když jsem toma viděla bez košile, do očí se mi hrnuly další slzy. Kvůli mě měl teď po celém těle modřiny. Svlékl mi šaty. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy prožila. Ten okamžik, když se mu na chvíli zastavil dech a snad i srdce aby se v okamžení rozbušilo dvakrát rychleji. Byl tak něžný a zacházel semnou, jako bych byla z porcelánu. Držel mě v náručí když spal. Já jsem ale nespala. Dívala jsem se na něj. To co mu chybělo v síle měl v odvaze. Kdo by se sám postavil skoro celému fotbalovému družstvu? Tom. Můj Tom. Tak krásně mi to znělo. Jen když jsem pomyslela na to, že jsem teď měla být někde uprostřed pole v tom chladu celá jsem se otřásla a ještě víc jsem se k němu přitiskla. Tohle byl ten nejhorší, ale zároveň i nejkrásnější den v mém životě. Opravdové štěstí může člověk zažít a plně pocítit jen v době, když mu vše připadá naprosto zoufale ztraceno a vše zbytečné. Pak teprve pozná jeho plný rozsah. Světlo svítí pouze ve tmě.

Frankie Iero - Fotky

30. července 2007 v 12:15 | KORKI
Tak tady jsou nějaké Frankieho pózy, ale jinak uplně skvělý fotky.
Lezl malý Frankie na reproduktor. Bafl ho tak Gerard ....spadl mezi diváky :D:D:D

Rozhovor s MCR

29. července 2007 v 17:21 | KORKI
Tak tohle je rozhovor s My Chemical Romance, který jsem sem prostě musela dát, protože jsem se u něho fakt válela smíchy po zemi.
1/ Okay kluci,mám tu pro vás pár otázek,připraveni?
Gerard Way: Jdem na to..
2/ Lentilky nebo M&M ?
Mikey Way: Lentilky!!!!Samozřejmě že lentilky!!
Gerard Way: Teď musím s Mikeym souhlasit,lentilky v každém případě.
Frank Iero: Já mám nejradši věci polité čokoládou.
Ray Toro: Kluci,vůbec ne, M&M sou lepší.
Frank : Ale dyť oboje chutná stejně!Trošku víc rozmanitosti do života!
Bob Bryar: Já sem pro gumový medvídky.
Gerard: Debile,ty nebyli na výběr.
Bob : Tak teď už jsou.
3/ Co byste radši: oplodnili krávu nebo snědli mrtvou želvu na cestě?
Frank: Nějaký jiný možnosti?
Gerard: Radši bych sněd něco přejetýho na cestě,jak by sem se asi přiblížil ke krávě.
Mikey: Nenávidím krávy.Ale vážně,sníst želvu přejetou na cestě?To by bylo prostě divný a nechutný.
Gerard: Krávy smrdí.
Frank: Co třeba ani jedno?
Ray: Ale Frankie,my víme,že to chceš dělat s krávou,a nebo i s dvěma.
Frank: Co? To není pravda.
Bob: Kluci,kdybyste chtěli oplodnit krávu,tak byste museli dát...
Mikey: Ticho!Ať je tohle interview přístupný aspoň od 13 let!!Od 13!!!!

4/ Co nejhoršího vám na turné provedli kámoši ze skupiny?
Ray:Radši ani nezačnem,nebo bysme tu seděli vážně dlouho.
Gerard: Ale no tak.Dyť víš že si děláme srandu z Mikeyho víc jak z ostatních.
Frankie: Všichni máme svoje dny.
Gerard: Jednou ste mě kluci dos*ali "samich" a nechali ste mě sníst to.
Když byl Mikey ještě malej řikal "samich" místo sandwich a nějak se to uchytilo.
Bob: Řekni co ti udělali s tím sanwichem!
Mikey: Ó Bože,neříkej to!!!
Gerard: Dělal sem si "samich" s tuňákem a pomazánkou,no na chvíli sem si musel odběhnout.
Když sem se vrátil, můj "samich" už víc nebyl s pomazánkou,ale s Mikeyho "jistejma výlučkama"
Bylo to tak nechutný.Slibuju,že vám to jednou vrátím.
Mikey: Ano,ale už si mi to vrátil.Tehdy, když ste mě s Frankiem zazipovali do spacího pytle a hodili do bazénu v tom
Sheraton hotelu,jenom proto,že sem s váma nechtěl jít na to hrůzostrašný poschodí.
5/ Co na tom bylo tak hrůzostrašnýho?
Gerard: Byli tam s*****ní satanisti a Mikey z nich měl v kalhotech.
Ray: Ti kluci byli cool.
Frankie: Byl tam jeden chlapík,kterej nás začal po tom poschodí nahánět a vykřikovat
na nás něco latinsky.A nebo aspoň myslím,že to bylo latina.Skutečně sme je nas*ali.
Myslím,že se nás pokoušel proklínat nebo tak něco.
6/ Věříte na takový věci?
Gerard: Měli sme pár incidentů s ouijia deskou (pozn. taková věcička na vyvolávání duchů atd..)
a sme všichni velmi pověrčiví.
Frankie: Nikdy nepodlézejte žebříky.
7/ Okay,nové téma.Já však s touhle otázkou nic nemám.Boxerky,slipy,pánský tanga a nebo naostro?
Mikey: *směje se tak,že spadne ze stoličky*
Frankie: Tanga v každým případě!
Gerard: Ku**a ano!!!
Ray: Děkuju,ne,boxerky.
Bob: Bez komentáře
Mikey: Ah, ty chodíš naostro,ne?
Bob: Jak sem řek,beze komentáře.
Gerard: Uaaaa.už vedle tebe nechci sedět!!!
8/ Dobře,přítelkyně chtěla vědět,co skutečně děláte ve sprše.
Gerard: Já mám rád dlouhé příjemné sprchy a dotýkám se celého těla a.....
Mikey: Ewwwwww
Gerard: Ale Mikey,na co myslíš...
Mikey: Eeeeewwwwwww ne!
Gerard: Nepopírej to!
Mikey: Drž hubu,zpátky k otázce.
Gerard: Tohle je součást otázky.
Frank: Vy kluci ste zkažený.
9/Hele Mikey,nebereš si toustovač do vany?
Gerard: Ano!Dělá to!
Mikey: Už ne,teď se rád ve vaně dívám na telku,ale myslím že to není moc bezpečný.
Frank: Ty si takovej debil!
10/ Tahle otázka je pro Frankieho: Myslel si už na někoho ze skupiny i takovým jiným
způsobem?
Frank: Ve skutečnosti jo.Ale nebylo to nic nechutnýho a nebo tak.To jen on měl jednou takový
nohavice co ukazovali trochu víc.
Gerard: Ano,všichni vědí,že sem sexi.
11/ Určitě Gerarde.Jeden z vašich fanoušků chtěl vědět jak daleko si zašel s Bertem.
Gerard: Nic sem s nim nedělal,jen sem ho viděl nahýho.
Frank: Myslím že Bob a Ray nás právě opustili.
Mikey: Citlivky,nesnesou rozhovory o sexu.
Gerard: To ty o tom jenom mluvíš.
Mikey: Jdi do p***!
Gerard: Ty!
Mikey: Jdi si to dát do krávy!
Gerard: Ty do toastovače a nezapomeň ho zapnout!
Mikey: Jdi si to dát do tvý matky!
Gerard: Ale dyť je to taky tvoje máma,debile!!
12/ Dobře,myslím,že je nevyšší čas ukončit interview.
Frank: Tak vás jménem celé kapely pozdravuju a doufám,že se uvidíme na koncertě!
Gerard: Jdi si to dát do velryby!
Mikey: Kolikrát ti mám opakovat,že mě věci jako tebe nezajímaj Gerarde!!!
So long and goodnight xD

Fall out boy - The Take Over, The Break's Over

25. července 2007 v 19:41 | KORKI
Tak tahle písnička je asi zatím nejnovější od FoB. Mě přijde uplně bezvadná :D Baby, seasons change but people don´t.
And I´m always there waiting in the back room.
I´m boring but over compsenate with,
Headlines and flash flash flash photography.

But don´t pretend you ever forgot about me.
Don´t pretend you ever forgot about me.

Wouldn´t you rather be a widow than a divorcee?
Style your wake for fashion magazines.
Widow or a divorcee?
Don´t pretend.
Don´t pretend.

(We don´t fight fair.)
We don´t fight fair.

They say your head can be a prison.
Then these are just conjugal visits.
People will dissect us till,
This doesn´t mean a thing anymore.

Don´t pretend you ever forgot about me.
Don´t pretend you ever forgot about me.

Wouldn´t you rather be a widow than a divorcee?
Style your wake for fashion magazines. O-o-o-o-o.
Widow or a divorcee?
Don´t pretend.
Don´t pretend.

We do it in the dark, with smiles on our faces.
We´re dropped and well concealed in secret places. (Woah.)
We do it in the dark, with smiles on our faces.
We´re dropped and well concealed in secret places.
We don´t fight fair.
(We don´t fight fair.)
We don´t fight fair.
We don´t fight fair.
We don´t fight fair.

We do it in the dark, with smiles on our faces.
We´re dropped and well concealed in secret places. (Woah.)
We do it in the dark, with smiles on our faces.
We´re dropped and well concealed in secret places.
We don´t fight fair.
With smiles on our faces.
We´re dropped and well concealed in secret places.
We don´t fight fair
(Don´t pretend you ever forgot about me.)
We don´t fight fair.
(Don´t pretend you ever forgot about me.)
We don´t fight fair.

Fall Out Boy - Dance, Dance

25. července 2007 v 12:06 | KORKI
Tak k tomuhle klipu není co dodat. Pete tam ale ke konci drsně kali xD

She says she´s no good with words but I´m worse
Barely stuttered out
"A joke of a romantic" or stuck to my tongue
Weighed down with words too over-dramatic
Tonight it´s "it can´t get much worse"
Vs. "no one should ever feel like.."

I´m two quarters and a heart down
And I don´t want to forget how your voice sounds
These words are all I have so I´ll write them
So you need them just to get by

Dance, Dance
We´re falling apart to half time
Dance, Dance
And these are the lives you´d love to lead
Dance, this is the way they´d love
If they knew how misery loved me

You always fold just before you´re found out
Drink up its last call
Last resort
But only the first mistake and I...

I´m two quarters and a heart down
And I don´t want to forget how your voice sounds
These words are all I have so I´ll write them
So you need them just to get by

Why don´t you show me the little bit of spine
You´ve been saving for his mattress, love

Dance, Dance
We´re falling apart to half time
Dance, Dance
And these are the lives you´d love to lead
Dance, this is the way they´d love
If they knew how misery loved me

Why don´t you show me the little bit of spine
You´ve been saving for his mattress (mattress, mattress)
I only want sympathy in the form of you crawling into bed with me

Dance, Dance
We´re falling apart to half time
Dance, Dance
And these are the lives you´d love to lead

Dance this is the way they´d love (way they´d love)
Dance this is the way they´d love (way they´d love)
Dance this is the way they´d love
If they knew how misery loved me

Dance, Dance
Dance, Dance
Dance, Dance
Dance, Dance

My Chemical Romance - The Ghost Of You

25. července 2007 v 10:38 | KORKI
Tak u tohohle klipu mám pokaždé husí kůži až na prdeli :D a nejlepší scéna je jak se ta voda vlije na ten taneční parkt a mezi tanečníkama běhaj vojáci...to ta husina je třikrát větší :D:D:D



I never said I´d lie and wait forever
If I died, we´d be together
I can´t always just forget her
But she could try

At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever ever...
Ever...

Get the feeling that you´re never
All alone and I remember now
At the top of my lungs in my arms she dies
She dies

At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Could I? should I?
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever gonna haunt me
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the wounds that are ever gonna scar me
For all the ghosts that are never gonna catch me

If I fall
If I fall (down)

At the end of the world
Or the last thing I see
You are
Never coming home
Never coming home
Never coming home
Never coming home
And all the things that you never ever told me
And all the smiles that are ever gonna haunt me
Never coming home
Never coming home
Could I? Should I?
And all the wounds that are ever gonna scar me
For all the ghosts that are never gonna...

My Chemical Romance - Helena

25. července 2007 v 10:30 | KORKI
No řeknu vám, já bych chtěla mít na pohřbu taky takovou kalbu. A ještě kdyby mi tam hráli MCR tak bych chcípla podruhé :D a again and again and again :D
Jo a mimochodem Geemu to tam uplně nehorázně sluší :P

Long ago
Just like the hearse you die to get in again
We are...
So far from (in a whisper) you

Burning on, just like the match you strike to (drags note out) incinerate...
The lives
Of everyone you know
And what´s the worst you take? (worst to take)
From every heart you break (heart you break)
And like a blade you stain (blade you stain)
Well, I´ve been holding on tonight

What´s the worst that I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Came a time
When every star fall brought you to tears again
We are,
The very hurt you sold
And what´s the worst to take? (worst to take)
From every heart you break (heart you break)
And like a blade you stain (blade you stain)
Well, I´ve been holding on tonight

What´s the worst that I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Well if you carry on this way
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Can you hear me?
Are you near me?
Can we pretend to leave and then
we´ll meet again
When both our hearts colide

What´s the worst that I could say?
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Well if you carry on this way
Things are better if I stay
So long and goodnight
So long and goodnight

Part 3.

25. července 2007 v 9:57 | KORKI
Když jsem se druhý den ráno probudila, vzpomněla jsem si, že jsem konečně doma z nemocnice. Tom ještě spal. Sípavě oddechoval. Byl tak bledý a hubený, jako ještě nikdy.Rozhodla jsem se, že zajdu nakoupit a udělám nějakou dobrou snídani.
Vyšla jsem ze dveří a pajdala se ke schodům, když jsem za sebou uslyšela štkavý hlas.
"Dítě ubohé. Ty už jsi doma? Takové neštěstí."
"Dobrý den paní Zalewská" Pozdravila jsem naši...tedy mou bytnou.
Byla to moc hodná starší paní Slovanského ražení. Šedivé vlasy měla pečlivě vyčesané do drdůlku a na sobě černé upnuté šaty s broží, na niž byl vyobrazený její mrtvý manžel. Pani Zalewská mezi sousedkami fungovala jako nějaká vědma, šarlatánka a největší drbna v baráku. Sama předvídala, že jejímu muži hrozí nebezpečí z tekutého živlu. Uchlastal se k smrti.
V okamžiku ke mě přiskočila a přitiskla si mě na velká ňadra. Nechtě jsem sykla bolestí, ale ona si toho zřejmě nevšímala.
"Pani Zalewská, asi se zdržím s platbou bytu, musím ještě něco vyřídit."
"To nevadí dítě. Pamatuj si, že kdybys cokoliv potřebovala, tak stačí zaklepat."
Utřela si slzy do vyšívaného kapesníčku a zmizela v bytě. Tohle jsem tak ještě potřebovala. Hysterickou sousedku.
Venku mě čerstvý vzduch dokonale probrala a tak jsem si to šinula do obchodu. Cestu jsem znala a do očí mi pražilo slunce, takže jsem klidně zavřela oči a šla poslepu. Kolem jsem slyšela šum aut stromu a klapot mojí sádry o chodník. Byl to zvláštní pocit jít pro někoho nakupovat. O tohle se vždycky starala máma a já kupovala věci tak maximálně sama pro sebe. Pajdala jsem si přes náměstí, když do mě někdo vrazil. Otevřela jsem oči, a jen tak tak udržela rovnováhu na jedné noze.
"Amyyy promiiiň. Já si tě nevšimla" Zatraceně ta mi tu tak ještě chyběla
"Ahoj Keiro" Jako vždy dokonale upravená. Na nose měla posazené velké sluneční brýle.
"Jak se ti daří?" Bože jak jsem ji jen mohla poslouchat. Měla tak odporně úlisný hlas. Něco mi říkalo, že je ráda že na mě narazila. Copak asi mohla mít na srdci.
"Nedělej že tě to zajímá. Jak se má C.J.?"
"Rozešli jsme se." A sakra je to tady
"Vážně?" Jestli čekala, že řeknu něco v tom smyslu že mě to mrzí, tak to je na omylu.
"Ani se nezeptáš proč?"
"A měla bych?" Tahle situace se mi přestávala líbit.
"No mohlo by tě to zajímat. Prý si není jistý, jestli my dva k sobě patříme a že si myslí že zná někoho kdo si ho bude více vážit. Nevíš náááhodou o někom takovém?"
"Bohužel asi ti nepomůžu." Vypadala, jakoby jí někdo zakázal něco co opravdu chtěla.
Zlostně na mě pohlédla
"Jak myslíš, ale mysli na to, že jsem s tebou neskončila." Zasyčela a odešla.
No zatraceně co tím asi C.J. myslel? Vykašlala jsem se na nákup a vracela se co mi zasádrovaná noha dovolovala rychle domů.
Tom se zrovna probudil a procházel byt, když jsem se vrátila.
"Kde jsi byla?"
"Na nákup." Odpověděla jsem mu netrpělivě a chystala se mu vysypat, co jsem zjistila.
"Na nákup? A kde ho potom máš?"
"Kdybys mě nechal domluvit, tak bych ti to řekla. Narazila jsem po cestě na Keiru. C.J. se s ní rozešel" Tom chvíli zůstal stát a pak se šíleně rozesmál.
"Čemu se tak směješ?"
"Ty seš hrozná drbna víš to?" Tak tohle fakt posral. Já nejsem žádná drbna, jen jsem mu přinesla novinku.
"Víš co D´Amore chtěla jsem ti udělat snídani ale seru na tebe." Řekla jsem naoko naštvaně. Tomův otec byl Francouz, proto to příjmení.
"Heeej amíku promiň" Zas začíná s tím amíkem. Říká mi tak proto, protože jsem z Ameriky a taky pro to, že je to trochu podobný mýmu jménu. Sedla jsem si v kuchyni ke stolu a Tom naproti mě.
"Hele ty poloviční Frantíku jak to spíš? Máš otlačenej pierc, že to vypadá jako bys měl v obočí dva."
"Faaakt? To joo" Zvedl se a běžel k zrcadlu.
Z koupelny na mě zavolal: "Hej Amy, víš že je v sobotu ten závěrečnej ples."
"Hmm"
"No zítra ti sundaj tu sádru...No půjdeš tam semnou? Já na to sice nejsem, ale víš co, budu rád, když zas vypadnu z domů."
"No jo no co mám s tebou dělat" Zasmála jsem se. Najednou jsem si uvědomila že se nějak přiblble usmívám tak jsem toho nechala. Tom se vracel z koupelny a tak se stavil v obýváku a pustil v televizi nějaký hudební kanál. A za chvíli zase seděl naproti mě a usmíval se. Bože můj ať tohle nedělá. Ten jeho krásný usměv, když zvedne jenom jeden koutek a....kriste pane, vždyť je to Tom!!! Tom D´Amore...můj nejlepší kamarád. Zaostřila jsem sluch.
"Moment tohle znám." Začala jsem pajdat do obýváku. V televizi hrálo něco od té skupiny, co mi nahrála kámoška. Posadila jsem se na stůl a zírala. Jmenovali se 30 seconds to Mars. Heh originální název.
"Co to je?" Tom už seděl v křesle vedle mě a taky sledoval obrazovku.
"To mi nahrála Líza do mp3 nejsou vůbec špatní. A dokonce tady budou mít koncert"
"...Frontman skupiny Jared Leto prohlásil...." Ozvalo se z televize
"Cože? Jared Leto?" Zůstala jsem zírat na obrazovku jako opařená. To není možné. Pak ho však kamera zabrala a byl to on.
"Ty ho znáš?" Zeptal se Tom, trochu podivným tónem.
"To víš že ho znám. Vyrůstali jsme spolu."
"No tak to je....no to je hustý"
Musela jsem Tomovi dát zapravdu. Opravdu to bylo dost hustý. Z Jaye od vedle se stala hvězda. Má kapelu a bude tu mít koncert. Poznal by mě ještě? Určitě jo, ale přeci jenom už to bylo sedm let. Z přemýšlení mě probral telefon. Byla to sms od C.J. -Mohla bys na chvíli ven? Před barák? Pls.- Co asi může chtít? Neměla jsem moc chuť ho vidět.
"Kdo to byl?"
"Zůstaň tady, za chvíli se vrátím."
Tom ani neměl čas zareagovat. Vypajdala jsem se před vchod a opřela se o domovní dveře. C.J. už tam stál s rukama v kapsách a rozpačitě na mě koukal.
"Nechceš se projít?" No to uhád. Já jsem ráda že stojím
"Ne"
"Fajn" Zhluboka se nadechl. "Rozešel jsem se s Keirou."
"Já vím, už se mi pochlubila."
"Aha. A řekla ti proč?"
"Ne" Zalhala jsem.
"No nějak jsme se k sobě nehodili a navíc....Amy já myslím že tě asi miluju." Sakra čekala jsem to, ale i tak mě to dost dostalo. Začal se ke mě nebezpečně blížit. Sakra. Teď nebo nikdy.
"Poslouchej, to není dobrý nápad."
"Cože? Proč ne?"
"Ty se ptáš proč? Zničil jsi mi život. Zničil jsi to jediné na čem mi záleželo a tím se mi pak zbortil celý svět. A navíc, já...já miluju někoho jiného." Sakra co to bylo teďka za výraz? Vypadal že mě snad zabije. Je pravda že nebyl moc zvyklí nad odmítnutí.
"Kdo to je?"
"Do toho ti nic není."
"Řekni mi to. Je to Tom co?"
"A i kdyby byl, divil by ses? Byl semnou, když se na mě všichni vykašlali."
"Je teď u tebe?"
"Co je ti sakra do toho?"
"Takže je? Chci s ním mluvit"
"Víš co C.J. jdi domů a dej mi pokoj."
Zabouchla jsem mu vchodové dveře přímo před nosem. Nohy se mi třásly jako ze želé a skoro jsem nebyla schopná vyjít nahorů.
"Co chtěl?" Zeptal se Tom a zamračeně se díval z okna na C.J.
"Ani se mě neptej. Už ho nechci nikdy vidět."
Tom ke mě přišel a objal mě. Když se odtáhl zase se tak krásně usmíval.
"Děkuju"
"Za co?" Zeptal se nechápavě.
"Za to objetí. To jsem potřebovala."
"Obejmu tě, kdy budeš chtít."
To byl můj Tom. Můj nejlepší kamarád, kterého jsem tiše milovala.

Lovex - Anyone, anymore

24. července 2007 v 17:47 | KORKI
Jo tohle video se mi prostě hrozně líbí.... I image kapely není nejhorší ;)

I´m another king and a robber
I´m a brother trampling on your dreams
Before they stand in the way of mine

He´s a fighter with a hunger for disaster
A decider chained to the fate of the world
But words are left unheard

Feel the weight on your shoulders
Is there anyone anymore
To slow our fall, yeah
All those people, all that power
Is there anyone anymore
Is there anyone anymore

She´s a lover a true-love mocker
And every dollar she earned at the cost of those
Who believed enough to let it show

In your mirror you will see a winner
A celebrated sinner standing in line with the vain
Those self-appointed modern day saints

Feel the weight on your shoulders
Is there anyone anymore
To slow our fall, yeah
All those people, all that power
Is there anyone anymore
Is there anyone anymore

It´s not about conformity
It´s abuse of individuality
It´s insanity, it´s reality
It´s the promised land of hypocrisy

Feel the weight on your shoulders
Is there anyone anymore
To slow our fall, yeah
All those people, all that power
Is there anyone anymore
Is there anyone anymore

The kill making of

24. července 2007 v 17:44 | KORKI
Joo Jared si to umí pěkně zařídit xD



Schválně jestli víte co znamenaj ty čísla 6277? Napište do komentářů.

Hoši ze 30 STM se nikdy nenudí xD

24. července 2007 v 15:52 | KORKI

Přirozeně

9. července 2007 v 11:00 | KORKI
Tak tohle jsou takové vtipnější "povídky", Které jsme napsali s kámoškou a bráchou o půl jedné v noci. Nevím, jestli to bylo tim měsícem, al nějak to na nás přišlo. Mě totiž jinak věci tohoto typu vůbec nejdou a olala :D

Přirozeně
Petr Pozval Pani Prostitutku. Přirozeně. Podal Pití. Pivo. Prostitutka Pivo Přijala. Popadla Petrova Pidi Petra. Petr Přestal Předstírat Panice. Plácl Pani Prostitutku Přes Prdel. Přirozeně. Prostitutka Pískla. Petr Pozorně Přihlížel Pornu. Prostitutka Po Pár Pivech Přestala Pozornět Podnapilostí. Přistoupila Před Petra. Petr popadl pánvičku. Pleskl Paní Prostitutku Po Pysku. Prostitutka Přepadla Přes Parapet Posledního Patra Pod Projíždějící Popelnici. Policie Přijela Po Půl Páté. Policista Prohledal Pokoj Pozorujíce pánvičku.Petr Propadl Panice. Policie Přistihla Provinilce při přepadení Paní Prostitutky. Pornoherec Petr Pytel padl Pod Postel. Policista Popadl Prdel Provinilce. ,,Pane Petře Pojďte" Případ Pánvičkového Pornoherce Padl Pod Papíry. Pět Podmíněně. Přirozeně.


Zuzana
Zrzavá Zuzana Zachraňuje Zmrzlou Zebru. Zebra Zaplula Za Zimní Zahrady. Zmrzla. Zahradu Zaléval Zastaralý Zmrzlý Zahradník. Zuzana Zahryzla Zuby Za Zebřin Zmrzlý Zadek. Zrzka Zoufale Zahřívá Zebřinu Záď. Zuby Zůstaly Zakouslé. Zuzana Začala Zvolávat Za Záchranou. Záchranáři Zaslechli Zoufalý Zvuk. Zaběhli Za Zahradu. ,,Zrzavá Zuzana Zaseklá Zubama Za Zmrzlou Zadnici Zebry" Zvolali Záchranáři. Zuzana Zaklela: ,,Zmetci!" Záchranáři Začali Zebru Zalévat Zahřátou Zavařenou Zeleninou. Zuzana Zvyklá Zahryzávat Zubama zvířata Zavýskla: ,,Záchrana" Záchranáři Začali Zviklávat Zuzaniny Zuby Ze Zebřina Zahřátého Zadku. Zuby Zvolnily. Zubatá Zuzana Zachráněna. Zahřátí Zmrzlé Zebry Způsobilo Záplavy. Záchranáři Znovu zasáhnou. Zmrzlé Zebry Zničí Zemi Záplavami.

Part 2.

5. července 2007 v 12:26 | KORKI
Otevřela jsem oči. Sakra kde to jsem? Bílé zdi kolem mě. To nevypadá dobře. A navíc mě bolelo celé tělo. Pak mi to všechno cvaklo. Rozpad kapely, autonehoda. Blesklo mi hlavou a já úlekem vykřikla a posadila se, což jsem neměla dělat. Z plic se mi vydral další bolestný přidušený výkřik a rozkašlala jsem se. Celé prostěradlo bylo najednou od krve. Bože můj já kašlu krev. A kde je máma. Někdo mě něžně chytil za ramena a pak objal. Podle delších černých rozcuchaných vlasů jsem poznala Toma. Pak se k němu přidal i Dany. Dala jsem se do breku.
"To já za to můžu. Kdybych mámu neobjala a tak nevyváděla." Tom mě hladil po zádech.
"Tys za to nemohla. Narazil do vás řidič nějaké dodávky. Usnul za volantem a vjel do vašeho pruhu."
Otřela jsem si slzy zavázanou rukou.
"Kde je máma Tome"
"Já asi zajdu pro kafe" Zvedl se Dany z postele
Tom mi uhnul pohledem.
"Byla to hrozná nehoda. Málem jsi nepřežila. Nějaká tyč ti probodla plíci, ale už jsi mimo nebezpečí"
"Tome kde mám mámu?" Začínalo ve mě narůstat hrozné podezření
"Amy je mi to moc líto, ale je mrtvá." Nevěřila jsem mu
"Ne to není možné. To nemůže být pravda" Dala jsem se do hysterického breku. Tom mě znovu objal. Opatrně a jemně, aby mi nějak nezpůsobil bolest.
"Převezli vás sem obě, ale její stav se zhoršil a včera v noci umřela."
Znovu jsem zakašlala a pohlédla se zděšením na dlaň od krve.
"Neboj se. Doktoři říkali že tohle je normální. Brzy to přejde." Povzdechl si
"Tolik jsme se o tebe báli." Přikývla jsem a dál brečela svému nejlepšímu příteli na rameno, dokud jsem neusnula.
Za celé dva týdny, co jsem byla v nemocnici byli Tom a Dany pořád u mě. Tom mě přemlouval, abych šla z nemocnice k němu, že s rodiči to má domluvené. Byla jsem mu za to vděčná, ale chtěla jsem být doma. C.J. se v nemocnici ukázal jednou, a to skončilo jen tak, že jsme se pohádali. Nedokázala jsem mu odpustit to, že kapelu rozpustil. V některých špatných chvílích jsem ho dokonce obviňovala za máminu smrt. Kdyby kapelu nerozpustil, tak bych nechtěla aby pro mě přijela a tím pádem by se to nestalo. Nevěděla jsem co budu dělat. Tátu jsem neměla. Prarodiče už byli mrtví a žádného jiného příbuzného jsem neměla.
Když mě propustili měla jsem ještě sádru na levé noze a pravé ruce. Tom mě doprovázel domů a nesl mi tašku.
"Co teď budeš dělat?" Zazněla Tomova otázka do ticha, které mezi námi vládlo
"Já nevím. Budu si asi muset najít nějakou práci. Dostala jsem sice nějaké peníze z...no ty víš čeho" Nechtěla jsem ani vyslovit to slovo pojistka. Tom pochopil a přikývl.
Zbytek cesty jsem šli mlčky. Bylo mi hrozně. Po dlouhé době jsem byla venku, ale nejradši bych byla v nějakém tmavém koutě a sama.
Před dveřmi mě Tom objal
"Kdybys cokoliv potřebovala, tak zavolej."
"Ale z čeho? Můj mobil je na kousky."
"Já vím, a proto jsem ti koupil nový. Není to sice nic moc, ale volat se s ním dá" Povzbudivě se usmál. Do očí mi vhrkly slzy. Co bych si bez něj počala.
Vešla jsem do bytu. Netušila jsem, že to bude tak hrozné. Z kuchyně jsem slyšela mámin hlas "Zlato to už jsi doma?" Zavřela jsem oči a odbelhala se do svého pokoje. Co jsem si to nalhávala. Nezvládnu to. Pustila jsem nahlas hudbu, abych nemusela poslouchat to uširvoucí ticho. Najednou mi náš byt přišel hrozně velký. Byla jsem v něm sama, byl tak prázdný. Zhroutila jsem se do kouta a přes slzy nevnímala okolní svět. Už mě od všeho pláče bolela hlava, ale to mi nebránilo v tom abych pokračovala. Pak jsem se ale zvedla. Ne takhle to nejde. Musím někam vypadnout, jinak se tady zblázním. Vyšla jsem jak nejrychleji jsem mohla z domu a zamířila si to rovnou do parku. Nevnímala jsem lidi co mě míjeli ani zvuky, jen jasnou cestu. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala oblaka honící se po obloze. Představovala jsem si v nich různé věci. Ani jsem si nevšimla, jak mraky tmavnou. Brzy se spustil déšť. Zůstala jsem sedět. Konečně sama. Všichni lidé se rozběhli do svých domků a bytů. Nechala jsem kapičky deště stékat mi po tváři a smývat slané slzy. Všude kolem bylo šedo a mlha. Jakoby celý svět zpomalil a upadl do zvláštní deprese. I stromy působily žalostně ztrápeně. Nade mnou se rozevřel deštník.
"Věděl jsem že tady budeš."
"Tome proč jsi přišel?"
"Nechtěl jsem abys byla sama, tak jsem ti nechal nějaká čas a pak se vrátil. Doma jsi nebyla, tak mi bylo jasné že jsi tady a přemýšlíš" Posedil se vedle mě a objal mě kolem ramen.
"Nejsi na to sama. Jsem tvůj přítel a vždycky tu budu pro tebe."
Zvedli jsme se a šli domů. Nakonec jsem Toma sama poprosila, aby zůstal. Pustili jsme si televizi a koukali na naše oblíbené filmy. Pořád mě držel za ruku a nebo kolem ramen. Byl to můj strážný anděl. Ani nevím u kterého filmu jsem usnula. Bylo toho na mě moc.

Part 1.

3. července 2007 v 15:23 | KORKI
Seděla jsem v parku na lavičce, poslouchala hudbu a četla si. Ani pořádně nevím o čem ta knížka je. Prostě jsem si ji vzala jen tak, abych nevypadala, jako naprostý zoufalec, že tady jen tak sedím a koukám nikam. Ve devatenácti letech přeci nebylo moc normální sedět v parku jako nějaký důchodce. Spíš než tomu čtení jsem se věnovala posloucháním hudby Kámoška mi do mp3 nahrála písničky od nějaké skupiny. Ani jsem neznala jejich název, ale v celku se mi to líbilo. Najednou mi v kapse zavibroval mobil. Sms od C.J. Byl to zpěvák naši malé kapelky. Jmenoval se Cyril Janeček. Jeho jméno mu přišlo naprosto děsný, a tak si prostě nechal říkat "Sídžej". Mimo jiné mu to připadalo hodně tvrďácký. Začetla jsem se do velmi stručné zprávy: Zkouška?!?. No fajn. Zvedla jsem se tedy z lavičky a doběhla domů. Ještě že to bylo blízko. Sebrala jsem kytaru a vyrazila na autobus. S kapelou jsme zkoušeli v garáži Sídžejovy babičky. Auto dávno prodala, tak ji na nic nebyla. Založili jsme Dark mirror společně před čtyřmi lety. Já jsem hrála jako jediná holka v kapele na elektrickou kytaru. Dany, který byl C.J. brácha hrál na bicí. Tom, můj spolužák ze školy zase na basovku a C.J. zpíval. Hráli jsme jen tak pro sebe a nebo na různých narozeninových oslavách známých a jejich známých. Nic světovýho jsme ani nečekali. Každý jsme měli svoje mouchy. Já třeba vůbec neumím noty a tak hraju melodie jen podle sluchu. C.J. občas neladí a sem tam dost ujíždí. Dany...no řekněme, že ten je z nás asi jedinej dokonalej. Co taky můžete zkazit na třískání do bubnů...snad jen rytmus, ale ten Dany držel dobře. Tom zase měl po úrazu trochu méně ohebné prsty a tak jsme hráli v jeho možnostech. Dělávali jsme si legraci, že jsme banda vyvrženců. Svým způsobem to byla pravda. Autobus už projížděl kolem velkých řad garáží a tak jsem vyskočila.
"Brý jitro" Pozdravila jsem Danyho, který zápasil s rezavým zámkem na dveřích.
"Nesekla ses trochu? Je skoro večer" Odpověděl Dany a soustředěním vyplazoval jazyk.
"To ses to za ty čtyři roky ještě nenaučil odemknout?"
"Sorry, ale vždycky to odemyká C.J. a ten dneska přijde trochu později."
"Zase je s Keirou co?" Keira byla Sídžejova holka. Neměla jsem ji ráda. Byla hrozně namyšlená a vždycky když jsme měli zkoušku, tak se tvářila na C.J. hrozně nafučeně.
"Jo je" Vytrhl mě Dany z přemítání.
"Veselé vánoce přeju" Ozval se za námi Tomův hlas.
"To jste se dneska všichni úplně zbláznili? Nejdřív mi Amy popřeje dobrý ráno a teď ty veselé vánoce ve 30 stupňovejch vedrech? Asi jsem mezi vámi jedinej normál." Prskal Dany, mezitím co jsme se s Tomem váleli v křečích po zemi.
Konečně se Danymu podařilo zdolat zámek a tak jsme vešli dovnitř. Bylo to tu celkem velké, na to, že to byla garáž. Hned jsem zapojila kytaru, sedla si na jeden nějaký barel a začala si jen tak vybrnkávat melodii, co mi pořád hrála po cestě v hlavě. Po chvíli poslechu se ke mě přidal Dany a dal mému bezúčelnému brnkání rytmus. Tom se rozzářil a přidal se k nám. Do notýsku pak začal v pauze zaznačovat akordy, aby jsme tuhle novou skladbu nezapomněli. Hráli jsme a zářili jak lampiónky. Takhle dobře nám to dlouho nešlo. Už mě pomalu začínaly bolet prsty ale hrála jsem dál, dokud se neotevřely dveře. Dovnitř vešel C.J. Byl celkem skleslý, jakoby ho něco tížilo.
"Ahoj Sííí džeee jiiii" Pozdravil ho Tom.
On však jen mávnul na pozdrav a začal sbírat svoje věci. Popsané papíry s texty a noty házel do batohu.
"Co se děje? Přidej se k nám." Jen zavrtěl hlavou a pokračoval.
"Sídžeji?" Tomovi už to taky začínalo být podezřelé. Jen Dany seděl a s nevěřícným výrazem zíral na bratra.
"Je konec."
Hrklo ve mě, ale zanechala jsem chladnou hlavu.
Dany vstal a mrsknul o zem paličkama vyřítil se ze dveří a schválně do bratra vrazil.
"O čem to mluvíš?" Stále jsem to nechápala.
"Je konec Amy. Babička to tady musí prodat."
"To přeci nevadí. Najdem si jiné místo. Kvůli toho se přece nemusíme rozcházet." Pak mi ale došla krutá pravda. "Ty nechceš jiné místo. To prodání garáže se ti náramně hodí, abys mohl být pořád s Keirou, nemám pravdu?"
Mlčel
"Ty hajzle. Jak jsi nám to mohl udělat? Vyměnil jsi kamarády za tu kozu, která tě podvádí na každém rohu." Tom ve chvíli držel C.J. pod krkem.
"Pusť ho Tome. Nestojí ti za to" Do očí se mi draly slzy ale držela jsem se. Nechtěla jsem se rozbrečet před ním.
"Zklamal jsi mě. Vždycky jsem věřila, že pořád dáváš větší přednost kapele, než tý...Keiře."
"Amy jaký to mělo smysl? Tobě to nevadilo, že jsme ze sebe dělali šašky jen na narozeninových oslavách, a to ještě v nejlepším případě? Tobě nikdy nevadilo, že pořád tvrdnem jenom v týhle špinavý garáži? Nevadilo ti to?" Křičel na mě.
"Ne nevadilo, protože jsem aspoň byla s vámi a měla jsem nějakou náplň...nějaký smysl života, pokud se tomu tak dá říct. Promiň jestli ti přijde ubohý." Neudržela jsem se a vyběhla z naši teď už bývalé zkušebny. Proběhla jsem kolem Danyho, který seděl na lavičce a kouřil. V jeho očích byly taky slabé slzy. Já jsem na tom však byla jinak. Slzy mi z očí doslova tryskaly. Běžela jsem až na konec řady garáží a posadila se na lavičku. Ruce se mi třásly jako o život, že jsem sotva vytáhla z kapsy mobil. Vytočila jsem číslo a snažila se uklidnit hlas.
"Mami mohla by jsi pro mě přijet?"
"Amy co se stalo? Jsi v pořádku?"
"Jsem, jen bych potřebovala odvoz."
"Jedu zrovna z práce, tak se pro tebe stavím"
Položila jsem to a hlasitě vzdychla. Najednou mě začaly napadat myšlenky, že jsme se sem neměly přistěhovat. Do téhle zpropadené země. Jak bych se ráda vrátila do Ameriky, ale to už bylo dávno. Když jsme se s mámo přistěhovaly bylo mi 12. Zvykla jsem si rychle, ale i tak se mi moc stýskalo. Po přátelích, které jsem ztratila. Najednou jsem se cítila hrozně sama.
Přijíždějící auto mi ohlásilo konec přemítání. Nasedla jsem dopředu vedle mámy a utřela si slzy.
"Zlato co se stalo?"
"Je konec. Rozešli jsme se. Celá kapela je v troskách."
"Ale ne. Snad to nebude tak zlé. Vyspíte se na to a zítra to bude lepší." Mluvila na mě laskavým tónem a já opět začala plakat
"Nebude Cyrilova babička to musí prodat a jemu se prostě už nehodíme. Má svoji holku a je pořád jenom s ní" Křičela jsem, ale máma na to nic neřekla
"Tak si najdete jiného zpěváka. A uvidíš, že až si ty někoho najdeš, tak jeho chování pochopíš"
"Nepochopím, já bych nikdy přátelům nepodrazila nohy. A nového zpěváka hledat nebudem. Kdo by chtěl zpívat s takovýma vyvrhelama."Máma se usmála. Tak laskavě a klidně.
"Vyspíš se na to, a zítra bude všechno lepší. Objednáme si pizzu a bude nám hnedka lépe" Povzbudivě se usmála. Měla tak kouzelný úsměv, který mi vlil do žil novou naději.
"Děkuju mami" Usmála jsem se a objala ji.
"Amy pozor. Počkej"
Náraz semnou škubl, až jsem ucítila jak mi zakřupaly snad všechny kosti v těle. Všude byl zvuk tříštícího se skla a jak kapota auta dřela o silnici. Křičela jsem, ale můj hlas zanikl v tom odporné skřípotu a třesku. Pak najednou zavládlo ticho. Nebylo to obyčejné ticho, ale takové to ticho, co rve uši. To hlasité ticho. To mrtvé ticho. Pak zase věci začaly dostávat svůj rozměr a realitu. Kolem se začal ozývat křik. Neskutečně mě bolela hlava. Nevěděla jsem co se stalo. Někdo na mě volal, ale nedokázala jsem mu odpovědět. Hlasy mi nedávaly smysl zvuky byly zkreslené. Chtěla jsem se otočit a podívat na mámu, ale omdlela jsem.