Srpen 2007

27. srpna 2007

27. srpna 2007 v 12:47 | KORKI |  TREZOR
Tak nakonec jsem neodolala a začala jsem. Ano začala jsem s tímhle deníčkem. Už jednou jsem jeden měla...no pokud se počítá sešit s popsanýma třema stránkama. :D Ale to je jedno. Řekněme že v elektronické formě mi to přijde zajímavější, nehledě na to, že si to může přečíst snad tisíc lidí, ale tolik mi sem ani nechodí, což mě občas nevýslovně štve, ale co, snad bude líp. No budu sem psát opravdovou realitu. Co se mi stalo co jsem si myslela a tak. Prostě tvrdá dení realita. skutečná jména skutečné věci. Sakra to bude skoro jak rodinná pouta :D Prostě můj život takový jaký je. Možná občas pro někoho nudný, ale pro mě ne. Někdy bych si tak přála, aby se daly myšlenky vypálit na dvdčko, abych si mohla vymyslet svůj vlastní film. Jaj to by bylo super, ale myslím, že bych za pár dní měla byt plný CD :D Tak aspoň to psaní povídek mi trochu pomáhá ventilovat tu moji fantazii. No takže hurá do psaní.

Takže co říci k dnešnímu datu? Dneska je 27. což znamená zasraně málo dní prázdnin. Bleee. Ale kuš o tomhle bych psát nechtěla. Ráno jsem si byla pro injekco B12, která se dává do 3..no dobře :D Ještě mě čekaj tři. Pak u mě byla Lucka. Tím se dostávám k první postavě ve svém životě. Je to moje dobrá kamaráda, se kterou se známe už hooodně dlouho. Jo to byla ještě škaredá :D Teď je z ní fešanda a má kluka.Patrika. Fajn boy :D Chtěly jsme se koukat na nějaký nemravnosti, což už jsme měly dlouho v plánu, ale překazili nám to. Náhradnímu tatíčkovi Romanovi se v práci udělalo špatně a přijel domů. Sakrpic :D No nic tak třeba zítra. Tak jsme zatím koukaly na nějaké klipy od Lostprophets.
Taky jsem dneska vymyslela fikaný plán. Začnu se těšit do školy. Ne nezcvokla jsem...teda vlastně jo, ale to už je dávno. Prostě jsem si uvědomila, že když se člověk na něco těší, tak pak mu to čekání pomalu utíká. Takže se budu těšit třeba na holky a na Ondru. jo to je jeden fešák, kterého ve škole míjím na chodbě a tajně ho šmíruju...trapné a potupné já vím, ale co jiného mám dělat :D Naštěstí chodí do třídy s mojim kamošem, se kterým ráno chodím na bus, tak mám čerstvé info z první ruky ;). No tak teda "Ach jooo ať už je škola. Už se do té naší bambusárny těším :D:D:D" Sakra asi to nebude funkovat. Takk zatím lovu zdar snad se dneska ještě něco stane. Tenhle den nechcu mít nudný uže jenom to magické datum, které vlastně je uplně antimagické. No tak jo.. The end!?!?!?

Seether & Amy Lee - Broken

22. srpna 2007 v 17:19 | KORKI
Krásná písnička a klip je taky vcelku pěkný. Seether + Amy Lee = Dokonalá kombinace. ;)


I wanted you to know
I love the way you laugh
I wanna hold you high and steal your pain away
I keep your photograph;
I know it serves me well
I wanna hold you high and steal your pain

Because I´m broken when I´m lonesome
And I don´t feel right when you´re gone away

You´ve gone away
You don´t feel me here, anymore

The worst is over now and we can breathe again
I wanna hold you high, you steal my pain away
There´s so much left to learn,
and no one left to fight
I wanna hold you high and steal your pain

Cause I´m broken when I´m open
And I don´t feel like I am strong enough
Cause I´m broken when I´m lonesome
And I don´t feel right when you´re gone away

Cause I´m broken when I´m lonesome
And I don´t feel right when you´re gone away

You´ve gone away
You don´t feel me here, anymore

Incubus - Anna Molly

18. srpna 2007 v 16:36 | KORKI
Další pecka od Incubus. Klip napínavý až do poslední sekundy


Odpuštění

17. srpna 2007 v 20:28 | KORKI
Tak tohle není není žádná básnička prostě je to jen tak hozené do wordu moje pocity z jednoho dost šíleného týdne. Dala jsem to tu jen tak pro zajímavost.

Odpuštění
Sedím na posteli a prázdně zírám do kouta.
Zase tam sedíš a díváš se na mě
Už nejsi jen ve snech
Už mě neobviňuješ jen ve spánku.
Teď už snění není jediné, čeho se bojím
.
Když jsi odešel, byla jsem sama
Nebyl tu nikdo, kdo by mě objal a utišil
Byla jsem sama a sama zůstávám i nyní
Po sedmi letech jsi zpět..tati nech mne spát
.
Nikdo nic neví, nikdo nic netuší
Jak náhle nejsem sama,
Jsi tu semnou a to mě trápí
Tvá slova mne bodají jako nůž
.
"Je to tvoje vina" Stále tě to slyším křičet
Nevinná noční můra se změnila na hrátky s psychikou.
Jaká by měla být cesta k vysvobození
Cesta k odpuštění
.
Vstávám z postele a tvá krutá slova vedou mé kroky
V kuchyni je tma. Jen kolem malé lampy létá můra. Smrtihlav
Jaká ironie. Můj okřídlený průvodce na cestě utrpením
Jako magnet mě přitahuje příborník
.
Rukojeť nože mne chladí v dlani.
Nikdo není doma. Jen já a nůž
Jeho zuby se na mě šíleně usmívají a žádají o krmení
"Tak se zakousni můj osvoboditeli. Jen jez mého trpícího masa"
Čepel klouže po předloktí. Bolest však stále chybí.
.
Pramínek krve mi stéká z prstů.
"Je ti to málo? Chceš ještě?" Zuby mého kata se lačně chechtají
Další ránou na chvíli ukojím jeho hlad.
Sotva však se z masa vynoří, už si žádá další
.
Proč mu upírat tu slast, proč by aspoň on nemohl být šťastný.
Pij a žer ty nenasyto. Dokud můžeš.
Dokud jsem dost zoufalá
Dokud můj žal tiší ta bolest.
.
Další rána přispěla svou k pramínku krve stékajícímu na podlahu.
Třpytí se na zemi, jako roztavený rubín.
Další a další rány krmí mého soudce
Kolik je ti jich třeba? Sedm? Sedm. Za každý rok jednu.
.
Pramen vody stéká po čepeli a zahlazuje stopy mého nočního šílenství
Kroky vedu do koupelny.
Chladná voda mi stéká po ranách a mísí se s krví
Bude snad toto stačit ke tvému odpuštění?
.
Prohlížím si odraz v zrcadle.
Bledá tvář bez života.
Rubíny ze rtů se vytratily. Kde jsou?
Stékají mi po dlani. Ven z mého těla. Snad poslouží jinému.
.
Oči bez života a veselé jiskry, která v nich vždy plála
Je pryč i jejich barva.
Jsou šedé a prázdné
Barvou je jim bolest.
.
To nejsem já. Je to jen nějaký přelud
Pouhý démon a strašák
Nechci tě vidět. Zmiz ty zrůdo.
Zvuk tříštícího se zrcadla mě vrací zpět do reality.
.
Nezametat sedm hodin...Nosí to smůlu
Pche. Kolik smůly já ještě můžu mít?
Smetla jsem střepy a šla si lehnout.
Opět prázdná a čekajíc na krutý sen
Dočkám se snad tuto noc jeho odpuštění,
Nebo za jeho smrt opravdu můžu já?....
Realita je pryč. Zbyl jen žal, sebeklam a obviňování.

Part 10.

17. srpna 2007 v 20:22 | KORKI
Seděla jsem na parapetu a prohlížela jsem si pokoj. Venku pršelo a orosené okno mě chladilo do zad. Gee ráno vyzvedl poštu a pak někam odešel. Ani mi neřekl kam, ale byla to jeho věc. Stejně tady ty poslední dva týdny byla divná nálada. Já byla samozřejmě stále zdrcená Tomovou smrtí, ale Gerard neměl důvod. Možná jsem za to mohla já. Asi jsem šířila špatnou náladu. Při předposledních dvou vystoupeních jsem škobrtla a spadla. Gee pak křičel a byl celkově nervózní. Mezi jednotlivýma písničkama blábolil nějaké nesmysly, kterým jsme nikdo nerozuměli. Snad jen on, ale nic nikomu neřekl. Dokonce ani Mikeymu. Venku bylo celý den šero, ale až teď se rozsvítily lampy. Jedna svítila oknem do pokoje. Pozorovala jsem na zemi svůj stín, který vypadal dost děsivě. Na zem se skrz mě promítala silueta velké můry, která má deštěm sklopená křídla a číhá, aby někoho vystrašila.
Najednou někdo zazvonil. Lekla jsem se a vytrhla se ze svých myšlenek. Šla jsem otevřít. Venku na dešti stál Frank a podpíral Gerarda, který strašně smrděl a byl celý špinavý.
"Bože můj co se stalo?" Pomohla jsem Frankovi posadit Geeho, který byl naprosto mimo na pohovku.
"Pohádal jsem se s Jamiou a tak jsem šel do baru a tam jsem ho našel. Je úplně namol. Po cestě se snad třikrát poblil."
"No jo to se občas stane..." Omlouvala jsem ho a svlíkla mu poblité tričko.
"Ne Amy. Nechápeš to. Gee nepije. Vůbec. Kdysi byl na alkoholu hodně závislý, ale dostal se z toho. Od té doby nevypil ani deci chlastu. Prostě říkám, že se něco muselo stát."
"Já myslím, že to nic vážného nebude. Prostě měl jenom slabou chvilku a tak to řešil takhle."
Frank rezignovaně vzdychl a promnul si obličej. Pak mě ale chytil za ruku a podíval se na množství malých ranek.
"Amy co to je?" Zeptal se vyčítavě.
Vytrhla jsem mu ruku.
"No měla jsem slabou chvilku." Dál už se naštěstí neptal. Stejně to byl jen takový úlet.
Frank mi pomohl uložit Geeho do postele a pak se zhroutil na sedačku.
"Stejně je to divné. Ať se stalo cokoliv, nikdy nesáhl po flašce."
"Tak snad se to nějak vysvětlí." Snažila jsem se Franka uklidnit, protože se zdálo, že ho to fakt vzalo.
"A co ty? Jak ti je?" Zeptal se."
"Víš kdejaká holka by mi mohla závidět, že jste s klukama moji přátelé a že bydlím u Geeho a asi bych i měla být šťastná, ale já nejsem, Připadá mi, že se mi hroutí svět. Stačil okamžik a všechno štěstí ze mě vyprchalo."
"Ale no tak. To si tak nesmíš připouštět. Když si smutek uvědomíš, tak mu automaticky dovolíš, aby tě naplnil a taky pohltil. Tom by určitě nechtěl, aby jsi se tak trápila a utápěla se v žalu." Pak mě přátelsky objal.
"Díky Frankie. Už podruhé jsi mě zachránil."
"To nestojí za řeč. A teď už bych měl jít. Jamia čeká" Zasmál se a vyšel z domu.
Zvedla jsem se a šla si lehnout. Ještě ve dveřích pokoje jsem slyšela jak Gee hlasitě zachrápal. Praštila jsem sebou na postel a ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím co Frankie říkal. Tom by nechtěl abych se trápila, ale nějak mi nešlo netrápit se. Byl to luxus, který jsem si nemohla dovolit. Pak jsem usnula.
Druhý den jsem seděla v parčíku a psala si nějaký text písničky, který jsem si celý den přehrávala v hlavě. Bylo to zvláštní. Úplně jsem slyšela jak to Gee zpívá, ale byla to blbost. Kluci měli nějakou poradu před koncertníma prázdninama a po ní jsme si měli zajít někam na oběd. Byla jsem nějak celá zahloubaná, že jsem se lekla, když mi zazvonil telefon.
"Halo?"
"Ahoj Amy. Kde jsi?" Ozval se Gerardův hlas.
"V Bristolském parku."
"Je v Bristolu...Joo taky mě to napadlo" Ozvalo se ze sluchátka. Asi se domlouval na něčem s klukama. "..No Amy. Je tam jeden stánek a prodával tam moc dobrý burgry. Nechtěla bys je koupit než tam dojdem?"
"Jo jasně, ale jaký chcete?" V ten moment se strhl obrovský povyk
"Já mám děsnej hlad já chci dvojtej vegetarian...a já speciál...No já mám dneska chuť na Clasik..jooo já taky."
"Kluci kluci brzděte...pomalu."
"Takže Jednou dvojtej vegetarián pro Frankieho. Dva Klasiky pro mě a Raye a dva speciály pro Mikeyho a Boba. A ten jeden speciál s dvojtým kečupem. Dík za chvíli jsme tam." A zavěsil.
V tu chvíli jsem děkovala bohu že nejsem důchodkyně s děravou pamětí. Došla jsem ke stánku a nadiktovala prodavači objednávku. Když mi podával tašku tak si neodpustil dotaz:
"Slečno to sníte sama?"
"A vypadám snad na to?" Uchechtla jsem se a šla klukům naproti. Už jsem je zdálky viděla. Frankie musel mít pořádný hlad, protože doslova běžel napřed. V tu chvíli jako by se zastavil čas a v pohybu byl jen Frank a to auto.
"Frankie stůj!" Bylo už pozdě. Ten řidič nepřibrzdil ani nezastavil, když se mu Frank jako hadrová panenka překulil přes kapotu. Taška s jídlem mi vypadla z ruky. Kluci stáli jako přimražení a nevěřícně koukali na Franka ležícího na zemi. Jako první se vzpamatoval Ray a vytáhl mobil.
"Franku!" Gee se k němu rozběhl a já už konečně taky cítila nohy.
Sanitka byla na místě ve chvíli a odvezla našeho kamaráda do nemocnice. My jeli hned za nimi autem. Celou cestu nikdo nepromluvil. Seděli jsme a civěli. Až pak v čekárně před operačním sálem konečně promluvil Mikey.
"Co se to stalo?" Mluvil roztřeseným hlasem. Gee stál u okna.
"To nebyla nehoda. Ten řidič ani nezabrzdil a ještě zahnul aby Franka srazil." Ray vypadal, jako by to všechno říkal jenom podlaze. Už jsem to nevydržela. Vstala jsem a došla k Gerardovi.
"Gee nechceš něco říct?" Otočil se na mě, ale jakoby mě vůbec nevnímal. Už otvíral pusu že něco řekne, když se otevřely dveře a z nich vyšel doktor. Všichni vstali a dívali se na něj s nadějemi a strachem v očích.
"Pan Iero je momentálně mimo nebezpečí. Měl velké štěstí. Stačil kousek a mohl ochrnout, ale teď už je stabilizovaný."
Všichni si citelně oddechli.
"Můžeme ho vidět? Zeptala jsem se doktora naléhavě.
"Ne dnes ještě ne. Zkuste to zítra." S tím se doktor rozloučil a odešel. Ještě chvíli jsme zůstali bezeslova stát a pak jsme se rozešli domů.
Doma jsem Geeho hnedka odchytila.
"Nechtěl jsi mi v nemocnici něco říct?" Něco zabručel a sedl si na sedačku. "Gee v poslední době se s tebou něco děje, tak mluv."
"To bys nepochopila."
"Zkus to." Nedala jsem se odbýt.
"To že Franka málem zabili je moje vina. Někdo mi posílá výhružné dopisy ať vyhlásíme konec kapely. Až včera mi došel dopis, s výhružkou. Prostě jsem to podcenil a Frank málem umřel. Je to moje vina." Při poslední větě se mu zlomil hlas. Bylo mi ho najednou líto. Muselo toho být na něj v poslední době moc.
"Gee to mě...to mě moc mrzí. Proč jsi o tom nikomu neřekl?"
"Já nevím...asi jsem to prostě bral na moc lehkou váhu. Takový dopis by mohl napsat kdokoliv. Chvilku jsme si dokonce myslel že to psal Bob." Sedla jsem si vedle něj a objala ho.
"Měl bys to zítra klukům říct. Mají právo to vědět."
"Řeknu jim to. Řeknu jim všechno."
Dlouho do noci jsme ještě seděli a povídali si. Mluvili jsme snad o všem, dokud jsme oba na gauči neusnuli.

Part 9.

10. srpna 2007 v 20:02 | KORKI
Týden utekl jako voda a já seděla v šatně s hlavou v dlaních. Celá jsem se třásla nervozitou. Hlavně jsem musela dávat pozor, abych si nerozmazala mrtvolný make up. Už jsem na sobě měla i ty Heleniny šaty. Najednou mi připadalo, že nic nevím, žádný krok ani pohyb si nepamatuju. Zkazím klukům celý koncert. Kotníky mě bolely, jak nějakou důchodkyni po tom, co si mě Samantha vzala do parády. Už jsem nesnášela to, jak na mě pořád křičela "propínej špičky" To byly hádky. Křičela jsem na ni, že nejsem žádná baletka. To ji, ale zřejmě nezajímalo a lámala mi nohy dál. Do šatny vběhl Brian a mávnul na mě.
"Už?" Zeptala jsem se tragicky.
"Jo už a šupej, už bude konec Teenagers a hned po tom je Helena tak makej."
No jo. Vyřítila jsem se z šatny a běžela do zákulisí, kde jsem si lehla do rakve, kterou jsem tam už měla připravenou. Kolem se ještě rozcvičovali tanečníci, kteří to tam vlastně všechno oddřou. Reflektory zhasly. Někdo zvedl rakev a nesl ji na podium. Pěkně jsem si držela svoji kytici a slyšela jsem jak Mikey vyprskl smíchy.
"Mikey drž hubu jo? Dělám to pro vás" Sykla jsem. Dál už radši mlčel, protože reflektory se zase rozsvítili. Podle řevu tady mohlo být snad tisíc lidí. Gee začal zpívat pomalu a tiše. Já jsem ležela v rakvi uprostřed podia a ze zákulisí tam pomalu přitančili tanečníci a začali tančit. Kluci byli fakt skvěli. Škoda že jsem na ně neviděla. Jenom jsem je slyšela a pak to přišlo moje část. Skoro všechno ztichlo. Zpíval jenom Gee a do toho slabě brnkala kytara a bob slabě cvrnkal do bubnů. Zvedla jsem se a začala pomalu tančit. Tanečníci znehybnili a jen se modlili. Probaletila jsem kolem Mikeyho, který zadržoval smích a v nestřeženém okamžiku ho slabě nakopla pak kolem Raye ten se profesionálně věnoval kytaře. Pak Frank, který na mě mrkl a naznačil že je to dobrý a pak na mě čekal Gee. Tvářil se vážně ale oči se mu usmívaly a dávaly mi najevo že je spokojený. Pak už moje část začala končit. Zarazila jsem se uprostřed pódia a padla dozadu do náručí tanečníků, kteří mě zase položili do rakve a zavřeli ji. Byla v ní tma a celkem těsno. Jelikož Helena byla poslední písnička, tak bylo v plánu, že jakmile kluci dozpívají Zvednou moji rakev a odnesou ji společně do zákulisí. A opravdu. Po tom co dozněly poslední tóny kytar se moje rakev zvedla a dala do pohybu.
"Kluci jestli mě pustíte na zem tak vás zabiju. Přísahám." Nic neřekli, jenom se smáli. Pak pohyb ustál asi už mě zase položili na zem. Nic se ale nedělo.
"Hej kluci otevřete. Já to zevnitř neotevřu."
Nic
"Kluci neblbněte to není směšné."
Pořád nic.
"Do prdele Gerarde Wayi otevři tu rakev. To byl určitě tvůj nápad. Počkej si to s tebou vyřídím."Bylo ticho a pak se ozval něčí hlas. I když to polstrování rakve zkreslovalo, tak bych řekla že to byl Frank
"Hej kluci kde je Amy?"
"Přestaňte si dělat srandu a pusťte mě věn. Vím že dobře víte kde jsem."
Pak se víko konečně otevřelo.
"Jee Amy ty jsi tady? Promiň jsme na tebe asi zapomněli." Všichni se nade mnou skláněli a smáli se jak pominutí. Mikey ten měl hotové křeče.
Naoko jsem se mračila, ale pak jsem se taky začala smát, když mě všichni objali
"Tak se na nás nezlob. To byla jen taková sranda." Omlouval se Gee
"Jo tak sranda. Tě zavřu do rakve a uvidíme jak se budeš smát."
"Hej lidi pojďte se najíst. Děsně mi vyhládlo." Zabručel Frank.
"No ale já se musím jít dát trochu do normálu..."Nemohla jsem přece vtrhnout do restaurace jako mrtvola
"Nee co blbneš. Tak ti to moc sluší. Vypadáš jak...No Trochu mrtvější temná nevěsta." Zasmál se Gee.
"Dobře, ale když dostane někdo z obsluhy infarkt tak je to na tebe." Dodala jsem a vyrazili jsme
"Já prasknu" Zaskuhral Mikey, když jsme o hodinu později všichni funěli s plnýma břichama.
"Stejně to byl skvělej koncert. Fakt bomba. A Amy ty jsi byla skvělá." Zasnil se Gerard.
"Děkuju. A vy jste kluci taky skvělí. Nevěděla jsem že jste tak dobří."
"Jo my občas překvapujem" Zasmál se Frankie a poplácal se po břiše."
"Kluci...a Amy Pojeďme už domů. Jsem hrozně unavený." Zívnul Bob.
Všichni jsme byli pro a tak jsme se zvedli a zamířili k autobusu.
"Kluci počkejte já si ještě zavolám jo?" Zarazila jsem je, když jsme míjeli telefonní budku. Měsíc svítila já jsem měla skvělou náladu. Zvedla jsem sluchátko a vytočila Tomovo číslo. Telefon zvonil, ale nikdo to nezvedal. Asi byl u Danyho. Znovu jsem vytočila číslo, ale tentokrát k Danymu domů.
"Halo?" Ozvalo se unavený hlas.
"Ahoj Dany tady Amy. Je tam někde s tebou Tom?"
"Ahoj Amy. Ne Tom...Tom tu není." Dany měl nějaký divný hlas
"Aha. A nevíš kde je? Kde bych se mu mohla dovolat?"
"On no. Sakra Amy on byl nemocný."
"Jo to já jsem byla taky trochu nemocná, ale teď už je to dobrý, Ale když je nemocný, tak jak to že není doma? Zas někde lítá co?"
"Ne Amy on umřel." Žaludek mi najednou udělal kotrmelec.
"Dany co to říkáš? To...to nemůže být pravda. Vždyť jsem s ním před týdnem mluvila." Slyšela jsem, že Dany začal brečet. Mě taky začaly po tvářích stékat potoky slz, i když jsem tomu nevěřila.
"Byl nemocný už dlouhou dobu. Měl něco s plícema. Nechtěl ti to říct, protože to bylo pořád v pohodě, ale pak..." Dany se zarazil a zhluboka se nadechl. "Přepadli ho ti vaši spolužáci. Hajzlové. Zmlátili ho a nechali ho jen tak ležet na ulici."
"Nee Dany neříkej mi to." Vzlykala jsem já i Dany.
"Dostal zápal plic a..no pak ho odvezli do nemocnice, kde včera umřel. Je mi to líto Amy, ale on to asi věděl. Proto tehdy nejel s tebou. To s tou prací byla jenom výmluva. Doufal že na něj zapomeneš" Musela jsem se opřít, protože jsem cítila že snad každou chvíli omdlím.
"Já...já už budu muset jít. Sbohem Amy a promiň" A zavěsil.
To není možné můj Tom nežije. Umřel tak sám. Vyšla jsem z budky a snažila jsem se dojít ke klukům ale nohy se mi podlamovaly.
"Amy je ti dobře?" Zeptal se Gee starostlivě a zvedl se z patníku na kterém všichni seděli.
Motala se mi hlava a slyšela jsem ho jakoby z dálky. Podlomily se mi nohy a já se složila na chodník.
"Amy!" Ležela jsem na zemi a slyšela tlumený dusot nohou jak ke mě kluci běželi. Pak jsem ale omdlela úplně a nevnímala nic.
Otevřela jsem oči. Tom je mrtvý. Najednou mi to začínalo všechno docházet a do sebe zapadat. Tehdy to nebyla žádná závada v telefonu. To byl Tomův dech. Jeho slova, když jsme se loučili na letišti: Amy poslouchej mě. Ať se stane cokoliv...opravdu cokoliv, vždycky budu s tebou. Ležela jsem v tourbuse na posteli a dívala se z okna. Kluci nevěděli co se mi stalo. Posadila jsem se na posteli.
"Jak je ti?" Zeptal se starostlivě Frank, který si mě všiml jako první.
"Můžeme na chvíli zastavit? Potřebuju na vzduch."
"Jo jasně. Jenom to zajdu říct řidičovi." Chvilku po tom co Frank odešel jsme opravdu zastavili. Vylezla jsem z autobusu a kluci taky. Gee si chtěl zakouřit a ostatní jen tak se protáhnout. Stáli jsme na prázdném mostě, který osvěcovaly lampy. Dole pod mostem tekla divoká řekla. Došla jsem k zábradlí a zhluboka se nadechla. I přes to, že bylo léto mi šla pára od úst. Ta řeka pode mnou byla náramně hypnotizující. Stála jsem tam a opět jsem začala brečet. Nejdřív jsem přišla o mámu a teď i o Toma. Opřela jsem se o lampu. K čemu je život, když ho nemáte s kým prožít? A to jsem si myslela jak je všechno skvělé. Pořád jsem na sobě měla ty Heleniny šaty. Jaká ironie mrtvá nevěsta jak řekl Gee. Zvedla jsem nohu a postavila se na zábradlí. Třeba nemám být nikdy šťastná, tak proč dál žít. Ale dokážu to? Dokážu to! Natáhla jsem jednu nohu do vzduchu, když mě někdo chytil kolem pasu a strhl zpátky na chodník. Byl to Frank a hned za ním Gee a ostatní kluci dobíhali od busu.
"Jsi blbá? Mohla jsi se zabít?" Křičel na mě Frank a posadil mě na zem, kde jsem se opřela o zídku. Zase jsem se rozbrečela.
"Ne Amy neplač. Promiň nechtěl jsem na tebe tak křičet. Co tě to ale napadlo?"
Gee se posadil vedle Franka vyděšeně na mě koukal.
"S kým jsi to telefonovala?" Zeptal se mě opatrně
"S kamarádem..." Skoro jsem nemohla přes vzlyky mluvit.
"A co ti řekl?"
"Tom je mrtvý. Umřel a je to moje vina" Frank a Gee mě objali a konejšili mě.
"On by určitě nechtěl, aby sis kvůli něj ublížila, natož si vzala život."
"Díky kluci. Frankie děkuju. Zachránil jsi mi život."
"To nic." Šeptal
Gee mi pomohl vstát a vrátili jsme se do tourbusu a mlčky jsme pokračovali v cestě domů.

Part 8.

9. srpna 2007 v 19:55 | KORKI
Když jsem se ráno vzbudila, tak jsem se trochu lekla, kde to jsem, ale pak mi všechno pomalu docvaklo a já se hned z rána začala usmívat. Najednou mi přišlo, že ty dva měsíce uplynou rychle. Mrkla jsem na budík. Bylo půl deváté a v celém domě bylo ticho. Vstala jsem a šla si udělat snídani. Když jsem ale otevřela ledničku, tak v ní byl jenom kečup a dvě rajčata, která tady už vytvářela všemožnou flóru a faunu. Vzala jsem je i se sáčkem a vyhodila je. Byl to celkem puch, který probudil i Geeho.
"Ježiš tys šahala na ty rajčata?" Vylezl z ložnice a hned se celý rozespalý mračil
"Jo vyhodila jsem je. Vždyť ty už si tady žily samy."
"Já vím, ale vždycky, když jsem s nima jen trochu pohnul tak začaly tak smrdět, tak jsem je radši nechal žít." Dodal a zhroutil se na gauč. Byl celý střapatý, až jsem měla co dělat, abych se nerozesmála.
"Jedem s klukama do zkušebny. Chceš jet taky?"
"Jasně. Moc ráda."
Kluci měli zkušebnu v jednom studiu asi dvacet minut cesty od Gerardova domu. Zatím jsme jen seděli a kluci probírali, kde mají různá vystoupení a tak. Všimla jsem si, že Mikey se na mě pořád dívá.
"Co je?" Nevydržela jsem to.
"Hej normálně vypadáš trochu jako Helena." Řekl a stále mě studoval
"Kdo?"
"To nic. Asi myslel holku, která nám hrála v klipu." Dodal Ray. "Musím ale uznat, že má pravdu. Fakt jsi ji trochu podobná.
"...Prostě by to chtělo trochu oživit. Pochop Gee že tvoje vrtní zadkem už je trochu ohraný." Hádal se Frank s Gerardem
"Hej já nevrtím zadkem rozumíš? A co jako chceš ty chytráku udělat?" Nedal se Gee
"Kluci a co kdyby s náma vystupovala Amy jako Helena?" Pípnul Mikey a najednou všichni ztichli a koukali na mě.
"Cože?" Vyhrkla jsem ze sebe.
Gerard i Frank se začali usmívat.
"To není špatný nápad."
"Hele kluci, já sice moc nechápu o čem to tady mluvíte, ale já nikde vystupovat nebudu."
"Proč ne? Bylo by to jenom na jednu písničku. No tak nenech se přemlouvat." Začal Mikey s přemlouváním.
"Viděla jsi ten náš klip?" Přidal se Gerard.
"Ne. Bohužel."
"Tak ti ho pustíme."
Bob vyskočil ze židličky a začal se přehrabovat ve skříní, ze které v okamžiku vylovil nějaké cédéčko. Strčil ho do televize a já koukala s otevřenou pusou. Když klip skončil kluci zůstali sedět a zírali na mě.
"To jako budu ležet v rakvi?"
"To je dobrý nápad. To mě nenapadlo. Dotáhnem na podium rakev." Zaradoval se Gee.
"Když já nevím..."
"Ale no tak neblbni. To bude v pohodě."
Tak a mám první náplň těch dvou měsíců. Budu se učit tancovat.
Při zpáteční cestě jsem zavolala Tomovi. Říkal, že doma se hodně ochladilo. S Danym pracují u strýčka a jinak se má dobře.Potom jsem ještě přemluvila Geeho a stavili jsme se v obchoďáku, kde jsme nakoupili jídlo. Ani jsem se mu nedivila, že tak málo chodí do obchodu, když se skoro na každém kroku musel někomu podepisovat. Když jsme zašli za jeden regál ozvalo se hrozný jekot.
"Aaaa to je Džii z Em Sí Ár." Lekla jsem se a spadla mi na zem krabice s mlíkem Gee, který se těm holkám chtěl vyhnout se otočil, ale uklouzl na rozlitém mlíku a když kolem sebe máchal rukama, jak se něčeho snažil zachytit tak mě stáhl sebou na zem. Leželi jsme na zemi na mlíku a ty dvě holky na nás koukaly, jak na voly.
"Džii to je tvoje holka? Že neee to já bych si asi podřezala žíly." Začala pištět ta jedna. Gerard se mračil a já dostala záchvat smíchu. Celá ta situace byla hrozně směšná. Mezitím už tam naklusal nějaký prodavač, který tam byl asi na brigádě a koulel na nás oči. Gee se vzpamatoval jako první a už byl na nohou. Pomohl mi vstát a co nejrychleji jsme pádili k pokladnám. Když jsme pak doma zabouchli dveře dostali jsme záchvat smíchu.
"Já ti nevím Gee ale tohle byl děsnej trapas...Asi si jdu podřezat žíly." Gerard se začal zase chechtat a šel to zavolat klukům, kteří večer zase přišli.
Druhý den měl Gee volno, Já šla na nějakou schůzku s choreografkou. Šel mě vyprovodit a s tím i vybral poštu.
Ta Samantha, která mě měla naučit ty taneční kreace byla velmi nepříjemná asi třicetiletá ženská. Pořád mi něco vyčítala, až jsem toho začínala mít dost. Za dvě hodiny s ní jsem byla rozlámaná a bolavá. Jen tak tak jsem se dopajdala domů, kde byl Gee. Asi mu nebylo moc dobře, protože byl trošku pobledlý. U něj to bylo sice normální, ale tentokrát byl bledší než obvykle. Když jsem se ho zeptala co mu je, jen zamumlal něco v tom smyslu že si jde lehnout a zmizel ve svém pokoji. Pustila jsem si televizi a praštila sebou na gauč. Chvíli jsme jen tak bezduše přepínala kanály, až jsem si uvědomila že mi tečou slzy. Tenhle den byl hrozný. Tolik mi chyběl Tom. Nejen jako přítel ale i jak ten starý kamarád. Myslela jsem na něj, dokud jsem na gauči neusnula.
Ráno bylo krušný. Nemohla jsem se skoro ani pohnout. Jelikož jsem na tolik akce nebyla zvyklá, tak mi to přišlo naprosto nesnesitelný. Pak jsem uslyšela z kuchyně hluk.
"Gee?" Zavolala jsem rozespale.
"Ano?
"Gee byl tady včera nějaký tank a přejel mě?" Slyšela jsem jak se z kuchyně zasmál
"Ne to opravdu nebyl."
"Ach jooo"
Dva týdny byly pryč, ani jsem se nenadála. Každý den, kromě víkendu jsem chodila k na hodiny k té ježibabě. Když jsem se plazila opět z jedné hodiny zastavila jsem se v telefonní budce a zavolala Tomovi.
"Halo?"
"Ahoj lásko."
"Amy?"
"Ne tady Pinocchio" :D
"Ahoj lásko. Jak se máš?" V sluchátku se ozývalo pravidelné chrčení.
"Tome co to je za zvuk?"
"Jaký zvuk? To asi bude jen nějaká porucha."
"Asi máš pravdu. Jak se máš?"
"Já se ptal první"
"No dobře. Mám se...No celkem dobře, ale hlavně už přijeď. Stýská se mi. Za týden mám vystoupení s jednou kapelou. Budu tancovat."
"Cože? Jak tancovat?"
"Neboj se hlupáčku. Není to nic špatného" To chrčení už mě začínalo rozčilovat. Třikrát jsem sluchátkem zaklepala o přístroj, ale chrčení nepřestávalo."Už mě ten zvuk začíná rozčilovat. Hrozně ti zkresluje hlas." Slyšela jsem jak se usmál. "Promiň, ale už budu muset končit. Dochází mi drobné. Miluju tě."
"Ale já tebe víc."
"O tom by jsme se mohli dohadovat do nekonečna."
"........." Už se ozývalo jen odporné stereotypní pípání."
Zavěsila jsem sluchátko a šla domů.

Part 7.

5. srpna 2007 v 18:19 | KORKI
"Amy vstávej. Za chvíli přistáváme." Ozval se Matt se kterým jsem se během letu taky seznámila. Rozhlédla jsem se po letadle. Právě vycházelo slunce, tak všechno ozařovala zlatá záře. Tomo se snažil probudit Shannona, kterému z pusy tekla dost nechutně slina. Jared pochodoval po celé palubě a s někým zuřivě telefonoval.
"Co je mu?" Zeptala jsem se Matta
"Ale ani se neptej. Zavolal náš manažer, že zítra zase odlítáme do Evropy na třítýdenní turné."
Tak tohle se teda trošku vymklo. Myslela jsem, že budu zatím bydlet u Jareda a on mi ukáže New Jersey, kde teď bydlel. Zuřivě zaklapl telefon a zhroutil se do sedačky vedle mě.
"Koukám že být slavný není moc jednoduché."
"Sakra. Ani si neodpočinem a už zase se budem tahat po Evropě."
"No Jayi, ale co já? Můžu zatím bydlet u tebe?"
"No to bude asi trochu problém. Můj byt není volný, ale neboj něco vymyslím."
"To bys byl hodný."
Nad dveřmi se rozsvítil nápis Připoutejte se prosím, tak jsme všichni udělali co jsme měli. Dokonce i Shannon, který se probudil potom, co mu Tomo strčil do nosu brčka a nalil do nich vodu. Prskal jako rozzuřený kocour.
Po přistání Jared opět telefonoval. Tentokrát se do telefonu ale smál a povídal zážitky z koncertů. Pak se tedy zmínil o mě.
"...Neboj se bude se ti líbit. Je ti dost podobná...teda jako myslím povahově." Salva smíchu. "Můžeš si pro ni přijet? Sejdem se U Duffa. Zatím čau." Položil telefon a usmál se. "Jo máš to zařízený. Bude se ti líbit. Neboj." Tak to je bezvadný. Minimálně tři týdny strávím s nějakým Jaredovým kamarádem.
Dorazili jsme před bar U Duffa a vešli dovnitř. Jared byl naštěstí gentleman a vzal mi tašku, kterou jsem vláčela sebou. Objednali jsme si pití a čekali. Byla jsem dost unavená z cesty, ale sotva co jsem do sebe vylila dvě kafe zase jsem byla schopná fungovat.
"Kde sakra je? Obvykle nechodí pozdě." Zabručel Jared. To už se ale otevřely dveře a dovnitř vešel Kluk asi stejně starý jako já a Jared. Měl černé delší vlasy a celkově byl takový nějaký ztracený.
"Kdepak se flákáte pane Wayi?" Zasmál se Jared
"Omlouvám se pane Leto, ale narazil jsem na bouračku." Zazubil se.
"Gerarde Wayi tohle je Amy Cooková. Je to moje dobrá kamarádka, takže bacha na ni rozumíš?"
Pozdravila jsem se s ním. Musím uznat, že byl celkem v klidu. Taková trochu chodící mrtvolka, ale to mě taky lidi občas říkali. Hlavně máma. Úplně jsem v hlavě slyšela její hlas "Amy běž taky trochu na sluníčko. Vypadáš jako chodící mrtvola"
"Těší mě. Neznáme se odněkud?" Dodala jsem, protože mi opravdu připadal povědomý. Někde jsem ho musela vidět. Gerard se trochu ošil a Jared a zbytek kapely se začali smát. Dřív než ale stačil někdo něco říct Jared vyskočil.
"To si povíte po cestě. My musíme s klukama ještě jet domů, takže se měj Amy pěkně a donuť tohohle upíra taky trochu jít na vzduch. A ty Gee...Víš co jsem říkal." Mrkl na něj a už se ztratil v autě. Rozloučila jsem se se zbytkem kapely a osaměla spolu s Gerardem.
"Tak pojedem?" Usmál se.
"Jo jasně."
Vzal mi tašku a naskočili jsme o jeho auta.
"Takže?" Začala jsem.
"Takže co?"
"Takže odkud tě znám?" Gee zasténal.
"Nechtěla bys raději zůstat u sladké nevědomosti?"
"Ne to vážně nechtěla." Usmála jsem se.
"No dobře. Dejme tomu, že jsem s kapelou trošku známý." Začala jsem si ho podrobněji prohlížet.
"Promiň, ale nevím."
"My chemical romance"
"Teda tak to kecáš."
"Někdy bych i rád, ale ne nekecám."
"To je prostě šílený úlet. Můj nejlepší kamarád z dětství je zpěvák a teď ještě u jednoho slavného zpěváka budu bydlet."
"Holt někdy se život dokáže pěkně zatočit."
"O tom mi povídej. Už ale těch otáček začínám mít dost." Dodala jsem s mírnou ironii v hlase.
"Řekni mi něco o sobě, když už u mě budeš bydlet."
"Teď ještě ne. Později."
Zbytek cesty jsme promlčeli. Gee vypadal že spolu budeme vycházet. Byl trochu stydlivý, ale milý.
Bydlel v malém domku, který vypadal obyčejně, ale vevnitř bylo teprve poznat, že tady bydlí sám. Všude byl hrozný nepořádek. Když odemkl celý zrudl. "
Nemohla bys nechat tak na tři hodiny zavřené oči?" Pronesl trochu přiškrceným hlasem.
"Klid. Já na pořádek nejsem."
Všude po zemi a po sedačce se válely špinavé trička na stole i na zemi byly špinavé talíře skleničky a obaly různých tyčinek. Prodrali jsme se nepořádkem v obýváku, do kterého jsme ihned vstoupili ke dveřím mého pokoje. Byl hned vedle toho Gerardova.
"Tak tady budeš spát."
Pokoj byl pěkný útulný s oknem do ulice postelí a velkou skříní. Na zdech byly různé plakáty a ručně kreslené obrázky a různými poznámkami. Přešla jsem k nim a začala si je prohlížet.
"Toho si nevšímej." Přiběhl ke mě a začal je strhávat.
"Ne nech je prosím. Jsou krásné. To jsi kreslil ty?"
"Jo" Zahučel A zčervenal
"Moc se mi líbí. Aspoň to tady vypadá že se tady žije a že tady nejsem cizí a jen na chvíli."
"Nechám tě vybalit a odpočinout si a jedu ještě za klukama. Přijedu asi kolem sedmé."
Přikývla jsem a dala se do vybalování. Když jsem měla všechno hotové sedla jsem si na postel a přemýšlela. Vlastně jsem přemýšlela celou cestu, ale až teď jsem přemýšlela tak nahlas, jak tomu říkal Dany. Když jsem si na něj vzpomněla musela jsem se usmát. Asi teď jsou někde venku s Tomem. Život se mi otočil a já tady začínala znovu. Budu si muset najít práci a potom i nějaký byt. Teď ale ještě ne. Ještě mám čas. Zatím jsem se rozhodla tady trochu uklidit, aspoň nějak se můžu Gerardovi odvděčit za to, že mě tu nechá bydlet. Vlastně tady takový nepořádek nebyl. To jen pár věcí bylo naaranžováno trochu jinak. Jakože talíře jsem našla i pod gaučem a za skříní. Za hodinku jsem měla všechno hotovo. Pračka prala a nádobí bylo umyté. Dala jsem si sprchu a pustila si televizi, zrovna, když klaply dveře a začal se ozývat smích. Gerard sebou dovedl i celou kapelu. Všichni se strkali a vykukovali.
"Ahooj" Ozývalo se a já nestačila odpovídat. Postupně se mi představili Frank, který vytlačil Mikeyho, jak jsem se později dozvěděla Geeho bráchu. Potom Bob a Ray. Všichni byli hrozně sympatičtí. Hned jsem si je oblíbila. Gerard pořád dělal vtípky na Mikeyho účet a ten si zase dělal srandu z něj a Franka. Bob a Ray jen kroutili hlavami. Objednali jsme si pizzu a koukali na horor, načež se Mikey rozhodl, že není takový psychopat, aby se díval s náma, ale za chvíli se vrátil, protože zjistil že venku už je pěkná tma a že tam sám nejde. Frank si z něj pak děla ještě větší srandu a strašil ho skoro v každé napínavé chvilce. Kluci odešli kolem půlnoci a já šla spát s dobrým pocitem, že jsem našla nové přátele a že to tady slibně začíná.

Frankieho smích

3. srpna 2007 v 20:29 | KORKI
Tak tohle jsem si nemohla odpustit. Našla jsem na Youtube souhrn Frankieho smíchu. Tyjo je celkem husté, jak se fanoušci dokážou vyřádit. Když se mi líbí hudba, tak už mě celkem nezajímá co má rád kytarista k snídani, ale někomu na tom asi záleží no. Holt fanoušci sou zvláštní tvorečkové :D Nicméně to videjko sem dám, tak se zasmějte s Frankiem. :D:D:D:D A komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí :D


My Chemical Romance & The Used - Under pressure

3. srpna 2007 v 17:17 | KORKI
Tohle je fakt úžasné videjko, kde spolu zpívají ještě Gee a Bert jako nejlepší kamarádi. Joo kde jsou ty časy. Ale stejně Mám MCR a The Used pořád ráda ;)


Part 6.

3. srpna 2007 v 16:57 | KORKI
Seděli jsme s Tomem na černém gauči v šatně 30 seconds to Mars a já byla hrozně nervózní.
"Lásko?" Zašeptal Tom"
"Hmm?"
"Mohla bys mi prosím přestat drtit ruku?" Uvědomila jsem si, že samou nervozitou mu ji opravdu drtím. Pustila jsem ho a omluvně se usmála.
"Amy nedělej to horší než to je."
"A co ještě nemám dělat?" Zeptala jsem se a mrkla na něj. Ve chvíli jsem mu seděla na klíně.
"Ještě máš pěkný monokl." Vyhrnula jsem mu tričko. "A taky tady máš nějaké modřiny." Lehce jsem mu konečky prstů přejela po žebrech až mu naskočila husí kůže.
"Lásko tohle taky nedělej. Víš že jsem lechtivý" Smál se Tom a já konečně taky.
Najednou do šatny vpadli všichni z kapely.
"Amyyyyy" Zakřičeli Jared a Shannon dvouhlasně
"Ahoj Kluci" Vyskočila jsem a objala je. Jared měl na sobě slušivou černou košili a celkově mu to fakt seklo. Už to nebyl ten klučina, se kterým jsme běhali po naší čtvrti a učili křečky plavat v kalužích. Vypadal, že zrovna přemýšlí nad tím samým.
"Pááni Amy změnila jsi se. Co tě sem přivádí?"
"Jo kluci málem bych zapomněla. Tohle je Tom" Ukázala jsem na Toma "Můj přítel" Jared najednou propukl v záchvat smíchu.
"Hej co je na tom směšného" Obořila jsem se na něj. Jared se otočil na Toma.
"Taky ti nasypala do trenek mravence jako tehdy Samovi Tetchrovi?"
"Cože?" Zasmál se Tom a tenhle rozhovor ho najednou zaujal. Začala jsem v duchu nadávat že Tom umí skvěle anglicky.
"Jayi to neuděláš. Neříkej mu to!" Jaredovi to ale bylo zřejmě jedno a se salvou smíchu spustil.
"Sam se jí líbil a tak mu nasypala do trenek mravence. Sam se pak běžel za roh svlíknout a ty mravence vytřepat. Amy ale doběhla za ním a řekla mu že ho hrozně miluje a dala mu pusu." Chytil další záchvat smíchu. Shannon se už válel po zemi a já je nabručeně pozorovala. "...Byl úplně nahý....A to není všechno. Sam na ni chvíli koukal a pak začal strašně křičet a utekl domů. Jeho máma si pak byla na Amy stěžovat. Sakra bylo nám deset." Spustil další záchvat smíchu. Tentokrát už se smál i Tom až mu z očí tekly slzy.
"No fajn tak jsme se zasmáli a teď už by to stačilo ne?"
"Jasně. Promiň" Usmál se omluvně Jared. Sedli jsme si tedy na gauč. "Tak co vás sem přivádí?"
Tom mě chytil za ruku, asi vytušil, že to pro mě nebude zrovna jednoduché.
"Jayi vezmete mě sebou domů?" Nechtěla jsem chodit kolem horké kaše, nikdy jsem na to nebyla.
"Cože?...Jako...tebe...jen tak?...samotnou?"
Přikývla jsem, protože jsem si nebyla jistá jestli to dokážu říct.
"Klidně vás můžem vzít oba...to by nebyl problém."
"Ne to nejde" skočil mi do řeči Tom. "Já si tady ještě musím něco zařídit a asi za dva měsíce bych měl taky přiletět."
"No dobře, ale za hodinu odjíždíme na letiště" Zatraceně tak rychle to šlo. Už jenom hodinu.
Jared vzal mobil a šel někomu zavolat, aby mi obstaral letenku. Cítila jsem se najednou tak divně, jako že dělám něco špatně, ale nic špatného v tom nebylo. Prostě nasednu do letadla a pak už budu jenom čekat, to bylo všechno. Popravdě, už teď jsem se těšila na ten den až Tom přiletí.
"Tak všechno zařízeno. Pomalu můžeme vyjet."
Netrvalo dlouho a stáli jsme před terminálem. Jared a kluci z kapely se odbavovali a já se loučila s Tomem.
"Slečno vy letíte taky?" Zavolala na mě letuška.
"A..Ano hned tam budu"
Rozběhla jsem se směrem k terminálu, ale Tom mě ještě chytil za ruku.
"Amy poslouchej mě. Ať se stane cokoliv...opravdu cokoliv, vždycky budu s tebou. Běž už. Miluju tě." Naposledy jsem ho políbila a proběhla jsem turniketem. Otřela jsem si slzy, když jsem zase šla vedle Jareda vzal mě kolem ramen.
"Klid. Bude to v pohodě." Achjo ty slova už jsem začínala nesnášet, jak mi je pořád někdo opakoval. BUDE TO V POHODĚ. Jo bude. Usmála jsem se a nastoupila do letadla.
Páni ještě nikdy jsem neletěla letadlem, natož tak první třídou. Tolik luxusu. Kluci, jak se zdálo tu byli skoro jako doma.
"Ahoj, my se ještě neznáme." Ozvalo se vedle mě.
"No jo. Promiň. Já jsem Amy. Amy Cooková."
"Bond James Bond. Ne dělám si srandu Jmenuju se Tomo."
"Těší mě....Takže ty jsi kytarista?"
"Jooo i tak se to dá říct. Odkud se znáte s Jaredem?" Byl fakt hrozně milej.
"No vyrůstali jsme spolu. Naše mamky spolu ležely v porodnici, Jared je ale o tři dny starší než já."
"No páni tak to je něco, to by jsi mi na něj mohla něco prásknout." Jo to se mi teď hodilo. Vrátit mu pěkně to co mi udělal před Tomem, ale nemohla jsem si zatraceně na nic vzpomenout. Ale pak mě něco napadlo. Nebylo to sice tak silný kafe, jako moje příhoda, ale i tak to bylo dobré.
"No jako malej, chtěl vždycky hrozně vybočovat z řady. Prostě chovat se jinak než ostatní a tak třeba jednu dobu chodil pozpátku. Jeho máma z toho celkem šílela, protože už pomalu začínal i zkoušet mluvit pozpátku." Tomo chytil záchvat smíchu.
"Hej vy dva čemu se tak smějete?" Zavolal na nás Shannon.
"Ničemu, jenom Derajovi" Odpověděla jsem mu se smíchem
Shannon okamžitě pochopil a začal se smát taky.
"Heeej nechte toho" Houkl Jared zabručeně. A vyměnil si místo s Tomem, takže seděl teď vedle mě zase on. "Amy můžu s tebou mluvit?"
"Jistě...pane oteL" Dodala jsem se smíchem.
"Proč se vracíš domů a kde je paní Ká?" Paní Ká říkali mojí mamce.
"Jayi mamka umřela. Měly jsme autonehodu. Jsou tomu asi dva měsíce."
"To je mi líto" Řekl smutně a objal mě. Byla to najednou taková divná změna nálad.
"Nechtěla jsem už bydlet v tom bytě. Bylo to šílené. Všechno mi jí tam připomínalo. A navíc taky jsem asi trošku utekla. Pár lidí ze školy mě moc nemuselo a dávali mi to dost jasně najevo. Tom mě bránil, ale sám si viděl, jak vypadal."
"Jo na to jsem se právě chtěl taky zeptat...Co se stalo?"
Postupně jsem mu vylíčila všechno co se za celou dobu co jsme se neviděli stalo.
"No vidím, že ses tady nenudila" Zazubil se.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu že se vracím domů."
"Holt už je to tak" Usmál se a ještě jednou mě objal. "Jsem rád že jsem tě zase potkal. Hrozně jsi mi chyběla."
"Ty mě taky Jayi. Ty mě taky."

Part 5.

1. srpna 2007 v 17:11 | KORKI
Když jsem ráno otevřela oči, potřebovala jsem trochu času na to, abych si vůbec uvědomila co se stalo. Tom byl vzhůru a pozoroval mě.
"Dobré ráno" Zašeptal mi do vlasů.
"Nádherné ráno." Usmála jsem se.
Opravdu to bylo nádherné ráno. Škola skončila a s ní i starosti. Ležela jsem tady vedle Toma, kterého jsem milovala. Co víc si přát.
"Miluju tě." Zašeptala jsem mu lehce do ucha. On se však zatvářil, jako by právě dostal ránu nožem. Zatraceně, že by ten včerejšek byl jen úlet z jeho strany? Ne to by on neudělal. Nevěděla jsem co dělat, byla to najednou tak trapná chvíle ticha. Přestala jsem koukat do stropu a podívala jsem se na něj. Bože můj on pláče. Tak tomuhle už jsem nerozuměla vůbec.
"Tome co se děje?"
"Amy já tě taky strašně miluju, ale....ale já nechci. Nemůžu. Nechci si to dovolit."
"Nechápu tě."
"Když člověk toho druhého miluje, znamená to, že pro něj chce to nejlepší..."
"Ale ty jsi pro mě teď to nejlepší."
"Ne Amy nech mě domluvit prosím. Po včerejšku vím, že tady tě nic nečeká. Spíš naopak. Keira tě nenechá jen tak...."
"Ale mě je Keira úplně ukradená..." Začala jsem ztrácet trpělivost s jeho podivným plánováním.
"Musíš odjet a já vím kam a jak." To snad ne? On se mě chce zbavit nebo co?
"Tohle se mi vůbec nelíbí. Chci zůstat tady...s tebou."
"Vrátíš se do Ameriky. Říkala jsi, že ten Jared Leto je tvůj přítel." Přikývla jsem. "Pojedeme na ten koncert a setkáš se s ním. Pokud je tvůj dobrý přítel vezme tě domů."
Je pravda že tenhle plán měl něco do sebe, ale i tak se mi nelíbil.
"Já tady vydělám nějaké peníze. Danyho strejda má nějakou práci, takže u něj budu chvíli pracovat a přijedu za tebou."
"Slibuješ?"
"Ano slibuju."
"Amy pohni si, nebo nestihnete ten vlak" Zakřičel na mě Dany z chodby.
"No jo už jdu." Popadla jsem tašku a naposledy se porozhlédly po svém bytě. Tom a Dany stáli v chodbě a něčemu se smáli. Mě ale do smíchu nebylo. Popadla jsem tašku a šla dolu hodit si ji do auta.
Dany jel s námi až na nádraží. Bylo plné lidí, ale většina z nich byli bezdomovci nebo feťáci. Vlak už stál na kolejích ale ještě čekal. Otočila jsem se k Danymu.
"Dávej na sebe pozor. A trénuj....ještě o tobě uslyším." Tohle loučení na mě bylo moc. Brečela jsem jako malý dítě. Dany mě objal.
"Neboj se, ještě se uvidíme."
Nastoupili jsme s Tomem do vlaku a ujížděli směrem k našemu cíli. Na koncert 30 seconds to Mars.
Krajina za oknem se míhala tak rychle, že mě z ní až bolely oči. Tom seděl klidně a tvářil se vyrovnaně, ale jeho oči byly tak smutné že mi to rvalo srdce. Klid za dva měsíce ho zase uvidím. Vydělá nějaké peníze a přijede. Budu mít tolik starostí že mi to rychle uteče. Bude to v pohodě. Určitě....Ne sakra nebudu v pohodě. Asi za ty dva měsíce umřu.
Tom jakoby vycítil moje rozpoložení. Otočil se na mě a usmál se.
"Bude to v pohodě."
"Když to říkáš."
Opřela jsem se mu o rameno a usnula.
"Amy vstávej. Už jsme tady." Otevřela jsem oči. Cítila jsem se jako praštěná pytlem. "Ten koncert začíná za dvě hodiny...Máme nejvyšší čas."
Vyšli jsme z našeho kupé. Celá chodba byla přeplněná lidí. Většinou to byly samé holky a byly takové ty rádoby Emo.
"Bože Tome kde to jsme?"
"Já nevím, ale tohle je dost šílený" Ohrnul nos.
Vždycky jsem nesnášela davy lidí a teď jsem doslova šílela. Vlna lidí nás vytlačila z vlaku ven neuvěřitelnou rychlostí. Ještě že mě Tom držel pevně za ruku, jinak bych se asi ztratila. Tak tohle vlakové nádraží bylo teda o hooodně větší než to naše. A taky pravda bylo plnější. Lidi se mačkali a mačkali a já šílela a šílela.
"Támhle je východ" Kývl Tom hlavou a já ho následovala.
Venku jsme nasedli na tramvaj, která nás dopravila, až k hale, kde měl Jared vystupovat. Před halou bylo plno lidí. Všichni se tlačili strkali do sebe a netrpělivě čekali až budou vpuštěni. Měli jsme lístky na nějaký balkón nebo něco takového. Protlačili jsme se davem a našli naše místa. Netrpělivě jsem se posadila a žmoulala jsem v ruce lístek. Z vrchu jsem viděla jak houf lidí jako voda vtékají blíž a blíž k pódiu. Pořád jsem zírala na pódium a naivně si myslela že tam Jared nakluše a všechno bude v pohodě. Tom mě chytil za ruku a sebral mi lístek, ze kterého jsem měla v klíně hromadu papírových žmolků.
"Klid"
"Jsem v klidu...jen možná malinko nervózní...nic víc" Řekla jsem s křečovitým úsměvem.
Najednou světla v sále zhasla a na pódiu naběhli čtyři týpci. Vstřelila jsem ze sedadla, jakoby mi někdo pod zadkem rozdělal oheň a snažila se poznat Jareda. Tom se postavil vedle mě a podal mi malý dalekohled.
"Myslel jsem že by se mohl hodit." To snad není možné. On myslí na všechno.
Chvíli jsem ostřila a ostřila až jsem si našla zpěváka...
"Tome to není on. To nejsou oni. Není dneska jiný den, nebo nejsme ve špatném sále? Nebo třeba to zrušili, že jsou nemocní a nebo se jim něco stalo...." Připadala jsem si jako když se na něco těšíte a pak se to nestane. Tom se díval do nějakých papírů.
"Ne to je nějaká předkapela. 30seconds to Mars budou hned po nich."
Hrozně jsem si oddechla a padla zpět do křesla. Takový šok. To na mě bylo moc.
Tom měl pravdu. Skupina odehrála čtyři písničky a odešli. Asi deset minut se nic nedělo. Až pak jsem ho uviděla. Věděla jsem na sto procent že je to on. Podle toho stylu. Podle chůze. Tohle člověk nezapomíná. Byl to Jared. Zpíval tak plný života. Skákal mezi diváky, až to bylo k neuvěření.
"Tak co je to on?" Zeptal se mě Tom
"Jo je to on."
Koncert skončil, ale já zůstala stát jako přikovaná a stále zírala na to místo, kde ještě před chvílí Jared zpíval tu smutnou písničku. Nevědomky mi tekl slzy z očí.
"Amy musíme jít, jinak odejdou" Padla jsem Tomovi do náruče.
"Ne Tome já tam nechci. Chci zůstat s tebou a je mi to jedno všechno." Tom si odkašlal
"Amy poslouchej mě. Půjdeme tam. Promluvíš si s ním a uvidíš. Ano? Udělej to prosím pro mě." Mlčky jsem přikývla.
Chodba, ve které se podepisovali byla plná fanynek, které ječely a nahlas si mezi sebou povídaly. Tváře měly ještě zarudlé od horka, které pod pódiem panovalo. Některé nám šly vstříc a v ruce obracely podepsané lístky nebo fotky. Měly úplně vytřeštěné oči, jakoby právě viděly ducha. Tom mě pořád nenápadně postrkoval dopředu až jsem se ocitla před bílým stolkem za kterým Jared seděl. Nějaká holka do mě žduchla, že jsem se oběma rukama musela opřít o stůl. Hned jsem na ně vyfasovala dva podpisy.
"Díky" Zamumlal Jared
"Jarede to jsem já."
Ani se na mě nepodíval. Chytila jsem ho za zápěstí, ale hned se na mě vrhli dvě gorily z ochranky a táhly mě od stolu.
"Hej. No tak. Pusťte ji. Musíme s Jaredem mluvit" Zakřičel Tom.
"Jarede" Křičela jsem a snažila se tomu chlapovi vytrhnout.
Jared zvedl oči ale zase je sklopil. Neuvěřitelný. Nepoznal mě. Ale pak se zase podíval. Chvíli na mě civěl a pak se zatvářil, jakoby prohlédl přes nějakou clonu. Zíral na mě, jako na zjevení. Nezmohla jsem se ani na slovo jen jsem unaveně oddechovala. Všichni ztichli a pozorovali mě a Jareda. Jay loktem žduchl do týpka co seděl vedle něj a hrál v kapele na bicí. Ten taky zvedl oči a podíval se na mě. To snad ne. Vždyť to byl Shannon. Zářivě se usmál a vyskočil ze židle. "Amy. Jayi to je Amy Cooková." Jared se už taky usmíval. Mávnul na toho securiťáka a ten nás odvedl i s Tomem do jejich šatny.