Odpuštění

17. srpna 2007 v 20:28 | KORKI
Tak tohle není není žádná básnička prostě je to jen tak hozené do wordu moje pocity z jednoho dost šíleného týdne. Dala jsem to tu jen tak pro zajímavost.

Odpuštění
Sedím na posteli a prázdně zírám do kouta.
Zase tam sedíš a díváš se na mě
Už nejsi jen ve snech
Už mě neobviňuješ jen ve spánku.
Teď už snění není jediné, čeho se bojím
.
Když jsi odešel, byla jsem sama
Nebyl tu nikdo, kdo by mě objal a utišil
Byla jsem sama a sama zůstávám i nyní
Po sedmi letech jsi zpět..tati nech mne spát
.
Nikdo nic neví, nikdo nic netuší
Jak náhle nejsem sama,
Jsi tu semnou a to mě trápí
Tvá slova mne bodají jako nůž
.
"Je to tvoje vina" Stále tě to slyším křičet
Nevinná noční můra se změnila na hrátky s psychikou.
Jaká by měla být cesta k vysvobození
Cesta k odpuštění
.
Vstávám z postele a tvá krutá slova vedou mé kroky
V kuchyni je tma. Jen kolem malé lampy létá můra. Smrtihlav
Jaká ironie. Můj okřídlený průvodce na cestě utrpením
Jako magnet mě přitahuje příborník
.
Rukojeť nože mne chladí v dlani.
Nikdo není doma. Jen já a nůž
Jeho zuby se na mě šíleně usmívají a žádají o krmení
"Tak se zakousni můj osvoboditeli. Jen jez mého trpícího masa"
Čepel klouže po předloktí. Bolest však stále chybí.
.
Pramínek krve mi stéká z prstů.
"Je ti to málo? Chceš ještě?" Zuby mého kata se lačně chechtají
Další ránou na chvíli ukojím jeho hlad.
Sotva však se z masa vynoří, už si žádá další
.
Proč mu upírat tu slast, proč by aspoň on nemohl být šťastný.
Pij a žer ty nenasyto. Dokud můžeš.
Dokud jsem dost zoufalá
Dokud můj žal tiší ta bolest.
.
Další rána přispěla svou k pramínku krve stékajícímu na podlahu.
Třpytí se na zemi, jako roztavený rubín.
Další a další rány krmí mého soudce
Kolik je ti jich třeba? Sedm? Sedm. Za každý rok jednu.
.
Pramen vody stéká po čepeli a zahlazuje stopy mého nočního šílenství
Kroky vedu do koupelny.
Chladná voda mi stéká po ranách a mísí se s krví
Bude snad toto stačit ke tvému odpuštění?
.
Prohlížím si odraz v zrcadle.
Bledá tvář bez života.
Rubíny ze rtů se vytratily. Kde jsou?
Stékají mi po dlani. Ven z mého těla. Snad poslouží jinému.
.
Oči bez života a veselé jiskry, která v nich vždy plála
Je pryč i jejich barva.
Jsou šedé a prázdné
Barvou je jim bolest.
.
To nejsem já. Je to jen nějaký přelud
Pouhý démon a strašák
Nechci tě vidět. Zmiz ty zrůdo.
Zvuk tříštícího se zrcadla mě vrací zpět do reality.
.
Nezametat sedm hodin...Nosí to smůlu
Pche. Kolik smůly já ještě můžu mít?
Smetla jsem střepy a šla si lehnout.
Opět prázdná a čekajíc na krutý sen
Dočkám se snad tuto noc jeho odpuštění,
Nebo za jeho smrt opravdu můžu já?....
Realita je pryč. Zbyl jen žal, sebeklam a obviňování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sharlotte sharlotte | Web | 17. srpna 2007 v 22:21 | Reagovat

Ježiš Korki co tak depkysticky? I když přiznávám, že moje básničky taky nejsou zrovna bezstarostné, protože do nich dávám co hlava neunese, ale dávám je číst ségře a ta by mě asi zabila kdybych psala o řezání a tak, už teď si stěžuje že je to depkistický =)) Ale jinak je to hezká básnička =)

2 KORKI KORKI | E-mail | Web | 18. srpna 2007 v 11:00 | Reagovat

Depkysticky. Heh to je dobrý to si musím zapamatovat. No holt This is my life.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama