Prosinec 2007

Veselé Vánoce přeje....No já. To vám musí stačit :D

24. prosince 2007 v 21:28 | KORKI |  TREZOR
Koukám koukám, že všichni si dávaj v posledních dnech na blog samé články o Vánocích. Tak abych nezůstala pozadu. Večeře je zamnou a i to, na co se všichni třesou celý rok- rozdávání dárečků. Musím říct, že jsem jich letos víc dala než dostala. Nejraději bych ale obdarovala člověka, který je ode mě, ale strašně daleko, ale přitom blízko. Jediné co ji můžu dát je ta občasná útěcha, kterou si ale myslím víc od ní využívám já. Ta osůbka určitě ví ;) :)
No jinak co jste dostali? Já dostala Mp4, kterou se teď marně snažím nějak pochopit. Nojo antitalent se hnedka pozná. A od brách plyšového Spongeboba, který na mě jukal zpoza výlohy jednoho hračkářství už pěkně dlouho. Dělali jsme na sebe voči a on pak chudák musel trpět ve skříni a pak v tom baličáku pod stromkem. No nevím z čeho mám větší radost. Momentálně asi z toho Spongeboba, protože ta mp4 už mi pěkně pije krev. Marně se do ní snačím nahrát videjko s písničkou Ce pia ali (OMGGGggg) Jo co tadle hudba semnou dělá je neuvěřitelný. Takže jinak vám přeju krásný zbytek svátků a další článek asi až na Silvestra ;) Měj te se tajtrdlíkové. Pa
A teď by měl následovat podpis. Přidám tedy výčet svách internetových jmen:
Vjerushka KORKI Estel Vivian Sin Amorová. Jestli jsem něco zapoměla, tak to teda tramtadadaaa :D
PS: Kašlu ju mrchu. Skamarádím se s ní zajtra. Chjoo kde jsou časy jednoduchách mp3 :D

Tóny Vánoc 2/2

5. prosince 2007 v 17:45 | KORKI
1 den do Štědrého dne
Ráno, když se Kate probudila, jako první před očima viděla růžičku. V tu chvíli si taky vzpomněla, že ani neví, jak se pianista jmenuje. Věděla jen jeho příjmení. Zítra jsou Vánoce a tak se rozhodla že pozve Selly a její rodinu a rozdá jim dárky. Byla to už taková jejich tradice. Reyesovi přišli hned na oběd, na který Kate uvařila hotovou hostinu. Selly okamžitě oči spočinuly na růžičce a házela na Kate tázavé pohledy.
"Andy dohlédni na kluky. My jdeme s Kate umýt nádobí." Mrkla Selly nenápadně na kamarádku a tlačila ji do kuchyně, kde za sebou důkladně zavřela dveře.
"Děje se něco?" Snažila se Kate nahodit nechápavý výraz a nečervenat se přitom.
"Děje se něco?" Vyjekla Selly. "Co by se mělo dít. Kate od koho je ta kytka?"
"Jaká kytka?" Škádlila zvědavostí rudou kamarádku.
"Ta růže." Vyprskla Selly.
"Ahaaa. Jo taaa. No od jednoho zákazníka."
"Nelži mi Kate Austenová."
"Já nelžu. Co ty víš, čí babička potřebuje zrovna opravit brýle." Opřela se Kate naoko znuděně o stůl.
"Takže je od něj?"
"Od koho?"
"Nedělej že nevíš. Je od tajemného mistra Bonka?"
"Možná."
"Jak možná?"
"No já nevím."
"Kate Jak to že nevíš? Co to má znamenat?"
"No byl tam ale odešel, a když jsem byla vzadu v dílně, tak se tam ta růže objevila."
"Je od něj!!" Vyjekla Selly a zhroutila se na židli.
"Pojďme si rozdat ty dárky. Kluci už jsou určitě celí zvědaví."
Kate dostala od Selly a Andyho krásnou heboučkou šálu a rukavice v červenočerné barvě a od kluků malou vázičku vlastní výroby. Andy dostal od kate papuče tvaru pivních soudků, kluci vlakovou stanici, pro svůj model tratě a Selly bleděmodrý svetr, který jednou hypnotizovala za výlohou. Všichni se usmívali a nakonec Kate přesvědčili k návštěvě jejich bytu. Selly byla rozhodnutá ji nabalit hromadu svého domácího cukroví. Oblékla si tedy teplý kabát, novou šálu a rukavice. Prošli tedy město a mířili k Selly domů. Pomalu se šeřilo a lehce sněžilo. Z hlavní ulice odbočili do vedlejší, kde bydleli. Kate už zdálky vyhlížela malý schovaný domeček a natahovala uši, zda uslyší aspoň jeden tón. A slyšela. Hrál, a nádherně. Dokonce i Andy s naprostým hudebním hluchem se zastavil a natahoval uši.
"Teda by mě nenapadlo, že máme souseda hudebníka." Zkrabatil čelo a podrbal se na holé hlavě.
"Tebe by nenapadlo více věcí miláčku." Usmála se sladce Selly a postrčila manžela dál ulicí, kde na konci stál jejich dům. Kate počkala u dveří na krabici s velkou nálepkou KATE.
"Máš snad více zoufalých kamarádek, které slaví Vánoce samy a tak jim pečeš cukroví?" Usmála se Kate.
"Ne, ale vždycky tu krabici někam zastrčím, že pak nevím co v ní je. Takhle je to přehlednější."
"Děkuji Selly. Užijte si to zítra."
"AHOJ KATE. ŠKODA ŽE UŽ ODCHÁZÍŠ." Zakřičela Selly na celou ulici, až Kate leknutím poskočila.
"Selly. Selly přestaň. Co to děláš?" Vyjekla Kate, když ji kamarádka za hlasitého pokřikování vyprovázela.
"Jen na tebe upozorňuju. Ahoj." Šeptla a zavřela dveře s hlasitým bouchnutím.
Vydala se tedy ulicí zpět. Piáno stále hrálo. Kráčela v křupavém sněhu a krabice s cukrovím ji voněla pod nosem. Když náhle hlas piána utichl. Kate nenápadně pootočila hlavu k oknům malého domku a zahlédla siluetu, která ji nenápadně pozorovala. Postava zvedla ruku lehce ji mávla. Kate se usmála a pozdrav oplatila. S veselo náladou dorazila domů a hned vytáhla z krabice pár rohlíčků. Pustila si televizi a u vánoční pohádky usnula.
Štědrý den
Kate se ráno probrala s veselou náladou.
"Dneska jsou Vánoce" Zašeptala s úsměvem do prázdného bytu. Vyskočila z postele a udělala si rychlou snídani. Hned na to se dala do zdobení malého umělého stromečku. Ke vší té radosti si pustila koledy a dala se po chvíli do zpěvu. Když byl stromek hotový všechny dobrá nálada ji přešla. Uvědomila si, jak je najednou sama. Nechtěla to tak ale nechat a tak se teple oblékla a vyrazila ven. Potkala jen málo lidí. Na rozdíl od předchozích dní bylo náměstí téměř vymetené, zato po silnicích projížděla auta až nepřiměřenou rychlostí. Lidé v nich spěchali ke svým rodinám. Na náměstí bylo jen pár stánků u kterých postávali zmrzlí prodavači. Všichni seděli v teple s rodinou. Povídali si smáli se, nebo ještě rychle dodělávali štědrovečerní večeři. Všichni byli jinde, než venku. Kate dobloumala až k vysokému vánočnímu stromu. Zase ji v hlavě zněla melodie od pianisty. Dokonce si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by k němu zašla popřát veselé Vánoce.Rychle to ale zamítla. Nechtěla být nějak vlezlá. Vánoční strom se třpytil světýlky a sněhem. Vůně jehličí se vznášela všude kolem a navozovala pravou vánoční atmosféru. Zima zalézala za kabát a tak se rozhodla že půjde domů. Pobrukovala si koledy a její myšlenky se vraceli v letech zpět. Na doby, když byla malá a na Vánoce se těšila jen kvůli dárkům. Poté ale co umřela máma a poté i táta si uvědomila, že Vánoce nejsou jen dárky sníh a hry světýlek. Vánoce jsou hlavně o rodině. O tom, být v kruhu svých nejbližších a těšit se ze společných chvil. Nikdy předtím si to neuvědomovala. S myšlenkami v minulosti vstoupila do vozovky. Ani si nevšimla, že se k ní blíží rychlé auto. Bylo pozdě na jakékoliv uskočení. Kolem pasu ji rychle chytila něčí paže a stáhla na chodník. Auto, ale bylo příliš blízko, takže ji vrazilo zrcátkem do ruky. Bolestí se ji do očí nahrnuly slzy. Ležela vedle někoho na chodníku a pomalu se k nim sbíhali prodavači, aby zjistila, zda jsou v pořádku. Byla v pořádku, jen ta ruka, kdyby nebolela.
"Jste v pořádku?" Zeptal se ji rozechvělý hlas a jeho majitel ji pomáhal na nohy. Na chvíli spočinula v náručí tomu, kvůli kterému posledních pár dní létala na obláčku.
"Ja…ano snad ano. Děkuji vám pane Bonku zachránil jste mi život." Vykoktala ze sebe a nemohla z něj spustit oči. On se do těch jejích doslova vpíjel.
"David." Zašeptal a slabě se usmál.
"Prosím?" Byla trochu v šoku, takže nepostřehla, že ji sděluje své jméno.
"Tak se jmenuju. Jsem David." Usmál se víc a stále ji držel v náručí.
"Aha. Promiňte. Jsem Kate. Kate Austenová. Podala bych vám ruku, ale hrozně mě bolí."
"Ukažte?" Zamračil se a pomalu ji vyhrnul rukáv a prohlídl si natékající zápěstí." Kate stále silně bušilo srdce a byla vděčná, že ji drží v náručí, protože ve chvilce omdlela.
Probudilo ji příjemné teplo a praskání ohně. Otevřela oči a uvědomila si, že vůbec netuší kde je. Ležela bez bot a bez kabátu na něčím gauči přikrytá něčí dekou v něčím domě. Vzepřela se na rukách a chtěla vstát, ale bolavá ruka se ji podlomila a ona se zhroutila zpět do ležící polohy. Prohlédla si krásný pokoj s krbem, ve kterém pokojně praskal oheň. Malý Vánoční stromeček v rohu blikal červenými světýlky. A pak přímo proti ni stálo to, kvůli čeho mohla s jistotou říci kde je. Velké černé piáno. Ze dveří vyšel David a nesl pytlík s ledem.
"Je ti lépe?" Zeptal se ji starostlivě a přiložil ji pytlík na nateklé zápěstí.
"Teď už ano. Děkuji, ale asi bych měla jít. Je Štědrý večer. Nechci rušit." Zvedala se pomalu, ale David ji jemně chytil za rameno a zatlačil zpět do sedačky.
"Nerušíš. Jsem tu sám. Jestli za někým nespěcháš, tak tu klidně zůstaň."
Kate se rezignovaně usmála.
"Umíš nádherně hrát. Nikdy jsem nic takového neslyšela. Moje kamarádka Selly…"
"Já vím. Občas mě pozoruje. Viděl jsem ji. I tebe." Usmál se a Kate zčervenala.
"Omlouvám se, bylo to hloupé.."
"Nebylo. Jsem moc rád, že se ti to líbilo."
"Zahraješ mi něco?" Zaprosila a očima pozorovala piáno.
David se usmál a šel k piánu. Kate ho následovala a opřela se o bok nástroje. Jedním pohybem odkryl bělostné klapky.
"Tohle jsem nazval Ce pia ali. Je to pro tebe. Po tom co jsem tě viděl, jsem musel…"
Položil ruce na slonovinu a začal hrát. Tak krásně, že Kate téměř nebušilo srdce, aby nenarušilo ani jediný tón. Byla svědkem dokonalého splynutí člověka s nástrojem. David zavřel oči a bylo cítit, jak do hudby dává celé srdce. Černé vlasy mu spadaly do očí a on hrál dál celým srdcem. Když dohrál Kate zůstala stát opřená o piáno a z očí se ji spustila slza. Nedokázala nic říct, protože by se jí třásl hlas. David ji pozoroval dokud nepromluvila.
"To bylo to nejkrásnější, co pro mě někdo udělal."
Usmál se a vstal.
"Co ruka?" Vzal ji z ruky pytlík s ledem a prohlédl si její zápěstí.
"Je to o malinko lepší." David se usmál a lekce ji zápěstí pofoukal.
"A teď?"
"Ještě o malinko lepší." Usmála se a snažila se nečervenat. Davidovi v očích slabě zajiskřilo. Ty smutné oči byly najednou plnější života a veselejší. Nahnul se a políbil ji na bolavé místo
"Už je to lepší?"
"Lepší." Usmála se. A srdce ji divoce bušilo. David vstal ze stoličky a políbil ji na rty. Kate se jej nemohla nabažit. Tak krásně ji ještě nikdo nelíbal. Věděla, že se bláznivě zamilovala do člověka, kterého vůbec neznala, ale přesto si myslela že o něm ví snad všechno skrze jeho pocity, které vkládal do hudby. Když se na chvíli odtáhl celý se třásl.
"Mnohem lepší." Zašeptala mu do ucha. Chytil ji kolem pasu a vysadil na piáno a znovu se ji zahleděl do očí. Hladově se mu přitiskla na rty a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Položil ji ruku na krk a Kate cítila, jak se polibek prohloubil. Objala ho nohama kolem pasu a rukama ho hladila po zádech pod tričkem. Na chvíli se odtrhl, aby oba popadl dech. Opřel se ji čelem o čelo.
"Zamiloval jsem se." Zašeptal.
"Ukradl jsi mi srdce." Vydechla a znovu se vpila do jeho rtů. O břicho se ji otřela jeho dlaň a pomalu tápala nahoru po žebrech. Jejich těla přímo žhnula ve vzájemném obětí. Davidovy rty opustily její a přitiskly se jí na krk. Jeho dlaně ji pomalu vyhrnuly tričko a to přistálo na druhé straně pokoje. Ještě jednou ji silně objal a zvedl do náruče a přenesl do druhého pokoje, kde byla ložnice. Svalili se na postel a vůbec jim nebylo zvláštní, že se skoro vůbec neznají. Zamilovali se a to bylo v tu chvíli nejdůležitější. Pokoj ozařovalo jen měsíční světlo znásobené září sněhu za oknem. Oba věděli, že tahle noc bude nezapomenutelná. Ve chvíli byli oba nazí a nemohli se nabažit svých těl tak cizích a přitom tak blízkých. V jednu chvíli se zastavil čas a oba slastně vzdychli. Kate se pak zachumlala do jeho náruče. Ode dneška si zamilovala Štědrý večer. David začal potichu oddechovat, podle čehož poznala, že usnul. Ona ale spát nemohla. Stále byla tak plná dojmů a emocí. Na bělostný polštář ji skanula slza. Nebyla ale obvyklá. Byla to slza štěstí. Políbila ho na nahou hruď a přitiskla se ještě těsněji. Během chvilky usnula i ona.

Tóny Vánoc 1/2

5. prosince 2007 v 17:44 | KORKI
Kate seděla za stolem a počítala peníze v pokladně. Od práce ji vytrhl zvonek na dveřích.
"Už je zavřeno." Zahlásila automaticky, aniž by zvedla oči.
"Slečno Austenová prosím." Zvedla oči, když uslyšela své příjmení. Ve dveřích stál tělnatý muž s mohutným knírem.
"Dobrý večer pane Jacobsy. Pojďte dál. Copak potřebujete?" Byl to její soused, který bydlel naproti v bytě. Spořádaný občan. Měl ženu a dvě děti, se kterými jezdily na letní i zimní dovolenou. Štědrý večer vždy trávili spolu. Klasická rodina.
"Vypadlo mi z brýlí sklo a potřebuji to nutně opravit. Zítra odjíždíme do hor." Podal ji své brýle a neposedné sklíčko.
"Podívám se na to." Usmála se Kate a vběhla za závěs do malé dílny, kde během pěti minut dala vše do pořádku.
"A co vy slečno? Co budete dělat o svátcích?"
"Budu doma, jako každý rok." Snažila se, aby to neznělo moc zahořkle.
"Dobrá, tak já teda poběžím. Musíme ještě dobalit poslední věci. Pěkné svátky." Nasadil si spokojeně brýle a odešel.
Kate pozhasínala a zamkla dveře optiky. Venku bylo dost chladno. Sněhové vločky tančily ve výru barev vánočních trhů. Všude voněla pečená jablka a kaštany. Melodie koled se rozléhaly celým náměstím. Tančily kolem vyřezávaného Betléma a ohrady s ovcemi. Čerstvý sníh krásně křupal pod nohama. Přitáhla si těsněji šálu a přidala do kroku, když za sebou uslyšela známý hlas.
"Kampak tak spěcháte slečno?" Byl to hlas její kamarádky Selly.
"Domů do tepla." Otočila se s úsměvem na kamarádku ověnčenou nákupními taškami.
"V žádném případě. Pojď koupíme si svařené víno, pár pečených kaštanů a prošmejdíme pár krámků."
Za pár minut měla Kate na hlavě už třetí červenou čepici s rolničkami, o které se její kamarádka domnívala, že se hodí k jejím černým vlasům.
"…a k tomu tuhle zelenou šálu a…"
"A budu vypadat, jak pomocníček Santy Klause." Dokončila Kate větu. Selly vyprskla smíchy a vrátila čepici i šálu prodavači.
"No tak nemáš ráda Vánoce no. To hodně lidí. Ale… Něco ti musím ukázat."
"Já mám ráda Vánoce…Já nemám ráda Štědrý večer. To je rozdíl." Bránila se.
"Říkej si co chceš. Jsi vlastně šťastný člověk. Podívej se na mě. Jsem už úplně strhaná. Pořád jenom uklízím a peču a nakupuju a zase uklízím. Už ani nevím kde mi hlava stojí."
"Tak to nedělej."
"Nedělej nedělej. To se ti řekne. Potom mám poslouchat jak Andy remcá, že jeho maminka měla na Vánoce aspoň dvacet druhů cukroví." Selly se naklonila blíž a potichu zašeptala: "Řekni mi jenom jak to ta ženská stíhala." Kate se usmála a usrkla si svařeného vína.
"Co jsi mi to chtěla ukázat?" Zeptala se, když se její batolící kamarádka začala ďábelsky usmívat. Došly až k malému tmavému domku. Byl na půl cesty k Selly domů. Všude bylo zhasnuto, jen v jednom okně svítilo slabé světlo.
"A teď mlč." Zarazila Kate, když se na něco chtěla zeptat. "a poslouchej."
Natahovala uši, ale slyšela jen šum projíždějícího auta. Když i ten utichl uši ji naplnila nádherná hudba. Malá baculatá Selly nešla přes plot vidět, zato Kate se svoji štíhlou a celkem vysokou postavou trochu trčela a tak se sklonila.
"Nádhera že?" Nic nevnímala. Jen ten nádherný a teskný hlas piána. Selly zavřela oči a vypadala,jakoby na chvíli vypnula ten všechen stres kolem sebe. Od pusy ji pomalu stoupaly obláčky páry v mrazivém vzduchy. Najednou se ale probrala a poklepala Kate na rameno.
"A to není všechno." Zatáhla Kate za rukáv kabátu a táhla ji až k brance, kde chybělo jedno prkno. "Podívej se dovnitř."
Kate nahlédla skulinkou dovnitř. V okně ve kterém se svítilo byla vidět postava hrající na piáno. Černé vlasy mu padaly do tváře stažené bolestí. Nebyla to ale bolest fyzická. Byla to bolest duše, kterou dával do hudby. Jeho prsty hladily klapky piána s láskou a něhou. Kate se od něj nemohla odtrhnou. Hrál jen při měkkém světle svíčky, v jehož světle se třpytily slzy, které dopadaly na slonovinu.
"Není krásný?" Zašeptala Selly zasněně a celá zrůžověla. "Já nemít toho svého neandrtálce, tak okamžitě zvoním na tenhle zvonek." Ukázala prstem na okraj branky, kde bylo ve zvonku rozpitým písmem napsáno BONK. Kate stále moc bušilo srdce na to, aby se mohla na něco soustředit.
"Tak co na něj říkáš? Chodím kolem každý den. On snad ani nevychází z toho pokoje, natož z domu. Pořád jen hraje a hraje. Jeho talent bych chtěla mít."
"Je mi ho spíš líto. Podívej se na něj. Vždyť pláče. Je tam sám."
"Jako ty." Selly si skousla ret jako by řekla něco sprostého. Kate se napřímila a otočila se ke kamarádce.
"Už musím jít. Je dost pozdě."
"Počkej Kate. Já to tak nemyslela. Vždyť mě znáš. Občas hloupě plácám. Nechceš ještě zaskočit k nám? Na kávu, nebo tak?" Selly zněla téměř zoufale.
"Dobrou noc." Otočila se a odešla. Odešla také proto, aby její kamarádka neviděla její slzy. Samu trochu vyděsily. Nikdy neplakala. Od doby co ji zemřel otec, jako poslední člen rodiny neplakala, ani když se rozcházela se svým přítelem, který ji podvedl. Poprvé po pěti letech plakala. Tohle budou už třetí vánoce co bude sama. Mokré vlasy od sněhu ji padaly do obličeje a vsakovaly slzy, které ji stékaly po tvářích. To se ji snad tolik dotkla ta hudba a všechna vánoční atmosféra kolem, nebo slova kamarádky? Zamkla za sebou dveře od bytu a jen svlékla kabát padla na pohovku a snažila se usnout. Za oknem stále hustě chumelilo. Jakoby automaticky s padajícím sněhem slyšela v hlavě rolničky. Přetáhla přes sebe deku a usnula.
4 dny do Štědrého dne
Ráno ji vzbudil křik dětí na ulici. Z čerstvého sněhu dělali kuličky a házeli je po sobě. Byla sobota a tak měla volno. Proto se rozhodla jít se projít po městě. U prvního stánku si koupila sáček pečených kaštanů a pokračovala v obchůzce. Kováři odlévali dětem nebo zamilovaným párům olovo a pomáhali rozluštit jako co ten patvar vypadá. Kate měla sto chutí jim pomoci s hádáním a beze všeho jim říci, že to vypadá, jako veverka po výbuchu. Jen se hořce usmála svým myšlenkám a dál bezmyšlenkovitě bloumala městem. Pak ji, ale napadla spásná myšlenka. Vešla do obchodního centra a zamířila přímo do oddělení sportu. Neměla komu koupit vánoční dárky ale jeden člověk ji přeci jenom napadal. Koupila ty nejlepší tenisky a zamířila rovnou na poštu. Na balíček s novou obuví napsala adresu:
Abbu Zimbwe
Two Happy Hearts
Více nebylo třeba. Před dvěmi lety adoptovala malého kambodžského chlapečka a tak mu aspoň takhle chtěla udělat radost. Dovnitř ještě narychlo napsala vzkaz: Merry Christmas.
S dobrým pocitem se vrátila k bloumání mezi stánky. Koupila si ještě šálu a láhev vína. Pomalu se začínalo šeřit. Tma, ale nebyla temná a dusivá, ale vlídná a laskavá. Měla své kouzlo. Kouzlo, které roztančilo hru vánočního osvětlení všude kolem. Jako v transu kráčela ulicemi. Uvědomila si kde stojí, až když ji probrala hudba. Byla před domem toho pianisty. Vůbec to neměla v plánu. Přesto se ale přikrčila u otvoru v brance a pozorovala ho. Jak láskyplně se dotýká toho piána a ono mu lásku oplácí v podobě tónů. Stála jako zhypnotizovaná tou melodii, která tak rvala srdce. Nad hlavou se ji najednou rozlétl ohňostroj rudých jisker. Rudý květ vystřídal zelený a poté hned modrý a zlatý. Hudba utichla. On se zvedl a přešel k oknu. Chvilku se zarazil a oba se navzájem pozorovali. Jakoby ani jeden nemohl odtrhnou oči. Kate cítila jak ji rychle bije srdce. Téměř vražedné tempo ji vytrhlo z transu. Odvrátila pohled a jak nejrychleji mohla zmizela. Když byla na konci ulice slyšela, jak zase začal hrát. Došla domů a bez jakéhokoli rozmyslu si otevřela láhev vína. Se sklenicí se ani neobtěžovala. Byla tu sama, tak proč dbát na etiketu a vychování. Pustila si televizi, ve které zrovna hrála nějaká sentimentální břečka. Ale jí to bylo jedno. Brzy byla láhev prázdná a Kate se cítila o trochu lépe. Zachumlala se do peřin a usnula.
3 dny do Štědrého dne
Nedělní ráno bylo krušné. Kate se probudila se solidním bolehlavem a tak se rozhodla, že celý den zůstane doma a připraví si trochu vánoční výzdoby. Uvařila si čaj a trochu vyvětrala. V celém bytě byl těžký teplý vzduch, který člověka ukolébával ke spánku. Přisunula si židli ke skříni a začala pomalu vytahovat krabice se světýlky svícny a věnečky. Jedna krabice se starým těžkým svícnem se nebezpečně zakývala, ale zůstala na svém místě. Krabici s velikonočními vajíčky postrčila dozadu, ale to neměla dělat, protože podrazila krabici se svícnem a ta se na ni zřítila, pak už byla jenom tma.
"Kate. Katie." Otevřela oči a viděla nad sebou Selly, která ji držela na hlavě sáček mražené zeleniny.
"Já ten svícen nenávidím." Zasyčela a pomalu se v úzké chodbě posadila.
"Přišla jsem se ti omluvit, za to co jsem řekla. A našla jsem tě tu na zemi. Ještě že mám ten klíč od tvého bytu." Selly se tvářila nešťastně.
"Děje se ještě něco?"
"Včera večer jsem šla kolem a nehrál. Asi nebyl doma." Kate se musela pousmát, jak se její kamarádka stala na neznámém pianistovi závislá.
"Dej mu trochu oddechu…" Usmála se
"Ale ty jsi tam byla včera. Nemám pravdu?"
"Ale jak..jak jsi.." Zakoktala se.
"Znám tě až moc dobře Kate Austenová." Mrkla na ni Selly a dala se do smíchu. "Nechceš odvézt do nemocnice?" Zeptal se a ukázala na pomalu splaskující bouli."
"Ne děkuju to je v pohodě. Znáš mě jaká jsem nešika. Už jsem zvyklá."
Selly pomohla Kate na nohy a společně se daly do zdobení pokoje. Přeci jenom Štědrá den byl už za tři dny. Z obou opadly všechny starosti a tlak z okolí a jen se smály a zpívaly si koledy. Selly, ale jakoby přetrhla tenkou nit se opět zmínila o pianistovi.
"Má tak krásné oči." Vzdychla, když věšela na záclonu větvičku cesmíny.
"Vážně" Nevšimla jsem si." Zalhala Kate, protože jeho oči viděla až moc dobře. Viděla je vlastně téměř neustále. Tak plné smutku a citu. V tu chvíli by snad i nůž do srdce bolel méně.
"Být tak tím klavírem…"
"Selly. Jsi vdaná a máš dvě krásné děti." Usměrnila kamarádku.
"Jsem vdaná, ale za burana. Ale ne. Plácám nesmysly. Já Andyho miluju. Tenhle "umělec" není pro mě." Usmála se a dál pokračovala v prozpěvování Tiché noci.
2 dny do Štědrého dne
Kate se celý den mořila v práci. Seděla za pracovním stolkem a vyčkávala, zda se z velkého davu nakupujících neodtrhne nějaká osaměla postavička, které bude mít problémy s brýlemi. Nikdo ale nešel. Venku se pomalu šeřilo a tak si vzala nějakou administrativní práci a vyplňovala objednávky. Venku z reproduktorů hrály koledy, které přerušilo zacinkání zvonku.
"Dobrý večer." Ozval se tichý mužský hlas.
"Dobrý večer." Odpověděla Kate aniž by zvedla oči od práce.
"Já. Potřeboval bych spravit brýle." Podstrčil ji opatrně pod nos dámské brýle." Promluvil rozpačitě.
"Podíváme se na to. Na jaké jméno to mám napsat?" Zeptala se a stále ťukala údaje do kalkulačky.
"Na jméno Bonk prosím." Kate cítila, jak jim tělem projel úlek, jako elektrický proud a malinko se ji zatočila hlava. Pomalu zvedla oči a opravdu tam stál on. Když se u podívala do očí nepatrně sebou cuknul. Pila svůj kalich hořkosti až do dna. Určitě má přítelkyni, nebo manželku, které přišel nechat spraví brýle. A ona si tak naivně myslela, že kdyby se třeba potkali…třeba…
"Bude to hotové za týden." Vykoktala ze sebe. "Ale lepší by bylo, kdyby si pro ně vaše paní přišla sama…Aby si je mohla vyzkoušet." Dodala rychle, když viděla jeho nechápavý výraz.
"Ne to ne…Já..ne….Jsou pro mou babičku. Je nemocná a nemohla přijít sama." Odpověděl rychle.
V hlavě ji začala znít ta melodie, kterou hrál poprvé. Snažila se ji nevnímat a přitom tu hudbu tak milovala.
"Děkuji. Nashledanou." Rozloučil se a odešel dřív než stačila cokoli říct. Viděla ho už jen, jak prošel kolem venkovní výlohy zachumlaný v černém kabátě a hnědošedé šále. Do černých střapatých vlasů se mu pletly neposedné vločky. Kate v tu chvíli žárlila na každičkou vločku, která se dotýkala jeho vlasů, tváře, rtů. Žárlila na ty vločky, před kterými mhouřil své smutné oči. Stále cítila, jak ji srdce bije vražednou rychlostí. Šla tedy dozadu opravit ty brýle pro jeho babičku. Po celém dni v práci už byla unavená a při slabém světle lampičky pomalu usnula na stole. Probudil ji až zvonek na dveřích. Ozval se a zase umlkl a všude bylo ticho. Kate pomalu nahlídla za závěs, ale nikde nikdo nebyl. Vypadalo to, jakoby ten člověk jen vešel do prodejny a pak zase odešel. Kate už se chtěla otočit, když si všimla něčeho, z čeho ji poskočilo srdce. Na stole ležela malá růže. Na jejich okvětních lístcích byly maličké kapičky roztátého sněhu. Zvedla ze stolu květinu a srdce se ji roztančilo štěstím. Poslední minuty v práci uběhly jako voda, když zamkla a vyšla do vánice ven. Mrazivé počasí ji najednou připadalo vlídné a sněhová bouře se v jejich očích změnila na lehký tanec vloček. Dívala se do výloh a v dlaních svírala statečnou růži, která vzdorovala mrazu a větru. Celou cestu si ji držela pod nosem a dýchala její krásnou vůni. Všechno ji připadalo, jako z jiného světla. Domů dotančila, jako ve snách pustila si hudbu zapálila svíčky a růžičku dala do vázy. Dívala se na ni ještě dvě hodiny s úsměvem na rtech. Nebyla to obyčejná růže z květinářství, kterou někdo koupil, ani nevěděl, jaký měla život. Kde rostla. Nebyla to obyčejná květina, kterých je na světě miliony. Byla to divoká růže darovaná s láskou a ty voní nejvíce a žádný mráz ji nespálí.