Tóny Vánoc 2/2

5. prosince 2007 v 17:45 | KORKI
1 den do Štědrého dne
Ráno, když se Kate probudila, jako první před očima viděla růžičku. V tu chvíli si taky vzpomněla, že ani neví, jak se pianista jmenuje. Věděla jen jeho příjmení. Zítra jsou Vánoce a tak se rozhodla že pozve Selly a její rodinu a rozdá jim dárky. Byla to už taková jejich tradice. Reyesovi přišli hned na oběd, na který Kate uvařila hotovou hostinu. Selly okamžitě oči spočinuly na růžičce a házela na Kate tázavé pohledy.
"Andy dohlédni na kluky. My jdeme s Kate umýt nádobí." Mrkla Selly nenápadně na kamarádku a tlačila ji do kuchyně, kde za sebou důkladně zavřela dveře.
"Děje se něco?" Snažila se Kate nahodit nechápavý výraz a nečervenat se přitom.
"Děje se něco?" Vyjekla Selly. "Co by se mělo dít. Kate od koho je ta kytka?"
"Jaká kytka?" Škádlila zvědavostí rudou kamarádku.
"Ta růže." Vyprskla Selly.
"Ahaaa. Jo taaa. No od jednoho zákazníka."
"Nelži mi Kate Austenová."
"Já nelžu. Co ty víš, čí babička potřebuje zrovna opravit brýle." Opřela se Kate naoko znuděně o stůl.
"Takže je od něj?"
"Od koho?"
"Nedělej že nevíš. Je od tajemného mistra Bonka?"
"Možná."
"Jak možná?"
"No já nevím."
"Kate Jak to že nevíš? Co to má znamenat?"
"No byl tam ale odešel, a když jsem byla vzadu v dílně, tak se tam ta růže objevila."
"Je od něj!!" Vyjekla Selly a zhroutila se na židli.
"Pojďme si rozdat ty dárky. Kluci už jsou určitě celí zvědaví."
Kate dostala od Selly a Andyho krásnou heboučkou šálu a rukavice v červenočerné barvě a od kluků malou vázičku vlastní výroby. Andy dostal od kate papuče tvaru pivních soudků, kluci vlakovou stanici, pro svůj model tratě a Selly bleděmodrý svetr, který jednou hypnotizovala za výlohou. Všichni se usmívali a nakonec Kate přesvědčili k návštěvě jejich bytu. Selly byla rozhodnutá ji nabalit hromadu svého domácího cukroví. Oblékla si tedy teplý kabát, novou šálu a rukavice. Prošli tedy město a mířili k Selly domů. Pomalu se šeřilo a lehce sněžilo. Z hlavní ulice odbočili do vedlejší, kde bydleli. Kate už zdálky vyhlížela malý schovaný domeček a natahovala uši, zda uslyší aspoň jeden tón. A slyšela. Hrál, a nádherně. Dokonce i Andy s naprostým hudebním hluchem se zastavil a natahoval uši.
"Teda by mě nenapadlo, že máme souseda hudebníka." Zkrabatil čelo a podrbal se na holé hlavě.
"Tebe by nenapadlo více věcí miláčku." Usmála se sladce Selly a postrčila manžela dál ulicí, kde na konci stál jejich dům. Kate počkala u dveří na krabici s velkou nálepkou KATE.
"Máš snad více zoufalých kamarádek, které slaví Vánoce samy a tak jim pečeš cukroví?" Usmála se Kate.
"Ne, ale vždycky tu krabici někam zastrčím, že pak nevím co v ní je. Takhle je to přehlednější."
"Děkuji Selly. Užijte si to zítra."
"AHOJ KATE. ŠKODA ŽE UŽ ODCHÁZÍŠ." Zakřičela Selly na celou ulici, až Kate leknutím poskočila.
"Selly. Selly přestaň. Co to děláš?" Vyjekla Kate, když ji kamarádka za hlasitého pokřikování vyprovázela.
"Jen na tebe upozorňuju. Ahoj." Šeptla a zavřela dveře s hlasitým bouchnutím.
Vydala se tedy ulicí zpět. Piáno stále hrálo. Kráčela v křupavém sněhu a krabice s cukrovím ji voněla pod nosem. Když náhle hlas piána utichl. Kate nenápadně pootočila hlavu k oknům malého domku a zahlédla siluetu, která ji nenápadně pozorovala. Postava zvedla ruku lehce ji mávla. Kate se usmála a pozdrav oplatila. S veselo náladou dorazila domů a hned vytáhla z krabice pár rohlíčků. Pustila si televizi a u vánoční pohádky usnula.
Štědrý den
Kate se ráno probrala s veselou náladou.
"Dneska jsou Vánoce" Zašeptala s úsměvem do prázdného bytu. Vyskočila z postele a udělala si rychlou snídani. Hned na to se dala do zdobení malého umělého stromečku. Ke vší té radosti si pustila koledy a dala se po chvíli do zpěvu. Když byl stromek hotový všechny dobrá nálada ji přešla. Uvědomila si, jak je najednou sama. Nechtěla to tak ale nechat a tak se teple oblékla a vyrazila ven. Potkala jen málo lidí. Na rozdíl od předchozích dní bylo náměstí téměř vymetené, zato po silnicích projížděla auta až nepřiměřenou rychlostí. Lidé v nich spěchali ke svým rodinám. Na náměstí bylo jen pár stánků u kterých postávali zmrzlí prodavači. Všichni seděli v teple s rodinou. Povídali si smáli se, nebo ještě rychle dodělávali štědrovečerní večeři. Všichni byli jinde, než venku. Kate dobloumala až k vysokému vánočnímu stromu. Zase ji v hlavě zněla melodie od pianisty. Dokonce si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by k němu zašla popřát veselé Vánoce.Rychle to ale zamítla. Nechtěla být nějak vlezlá. Vánoční strom se třpytil světýlky a sněhem. Vůně jehličí se vznášela všude kolem a navozovala pravou vánoční atmosféru. Zima zalézala za kabát a tak se rozhodla že půjde domů. Pobrukovala si koledy a její myšlenky se vraceli v letech zpět. Na doby, když byla malá a na Vánoce se těšila jen kvůli dárkům. Poté ale co umřela máma a poté i táta si uvědomila, že Vánoce nejsou jen dárky sníh a hry světýlek. Vánoce jsou hlavně o rodině. O tom, být v kruhu svých nejbližších a těšit se ze společných chvil. Nikdy předtím si to neuvědomovala. S myšlenkami v minulosti vstoupila do vozovky. Ani si nevšimla, že se k ní blíží rychlé auto. Bylo pozdě na jakékoliv uskočení. Kolem pasu ji rychle chytila něčí paže a stáhla na chodník. Auto, ale bylo příliš blízko, takže ji vrazilo zrcátkem do ruky. Bolestí se ji do očí nahrnuly slzy. Ležela vedle někoho na chodníku a pomalu se k nim sbíhali prodavači, aby zjistila, zda jsou v pořádku. Byla v pořádku, jen ta ruka, kdyby nebolela.
"Jste v pořádku?" Zeptal se ji rozechvělý hlas a jeho majitel ji pomáhal na nohy. Na chvíli spočinula v náručí tomu, kvůli kterému posledních pár dní létala na obláčku.
"Ja…ano snad ano. Děkuji vám pane Bonku zachránil jste mi život." Vykoktala ze sebe a nemohla z něj spustit oči. On se do těch jejích doslova vpíjel.
"David." Zašeptal a slabě se usmál.
"Prosím?" Byla trochu v šoku, takže nepostřehla, že ji sděluje své jméno.
"Tak se jmenuju. Jsem David." Usmál se víc a stále ji držel v náručí.
"Aha. Promiňte. Jsem Kate. Kate Austenová. Podala bych vám ruku, ale hrozně mě bolí."
"Ukažte?" Zamračil se a pomalu ji vyhrnul rukáv a prohlídl si natékající zápěstí." Kate stále silně bušilo srdce a byla vděčná, že ji drží v náručí, protože ve chvilce omdlela.
Probudilo ji příjemné teplo a praskání ohně. Otevřela oči a uvědomila si, že vůbec netuší kde je. Ležela bez bot a bez kabátu na něčím gauči přikrytá něčí dekou v něčím domě. Vzepřela se na rukách a chtěla vstát, ale bolavá ruka se ji podlomila a ona se zhroutila zpět do ležící polohy. Prohlédla si krásný pokoj s krbem, ve kterém pokojně praskal oheň. Malý Vánoční stromeček v rohu blikal červenými světýlky. A pak přímo proti ni stálo to, kvůli čeho mohla s jistotou říci kde je. Velké černé piáno. Ze dveří vyšel David a nesl pytlík s ledem.
"Je ti lépe?" Zeptal se ji starostlivě a přiložil ji pytlík na nateklé zápěstí.
"Teď už ano. Děkuji, ale asi bych měla jít. Je Štědrý večer. Nechci rušit." Zvedala se pomalu, ale David ji jemně chytil za rameno a zatlačil zpět do sedačky.
"Nerušíš. Jsem tu sám. Jestli za někým nespěcháš, tak tu klidně zůstaň."
Kate se rezignovaně usmála.
"Umíš nádherně hrát. Nikdy jsem nic takového neslyšela. Moje kamarádka Selly…"
"Já vím. Občas mě pozoruje. Viděl jsem ji. I tebe." Usmál se a Kate zčervenala.
"Omlouvám se, bylo to hloupé.."
"Nebylo. Jsem moc rád, že se ti to líbilo."
"Zahraješ mi něco?" Zaprosila a očima pozorovala piáno.
David se usmál a šel k piánu. Kate ho následovala a opřela se o bok nástroje. Jedním pohybem odkryl bělostné klapky.
"Tohle jsem nazval Ce pia ali. Je to pro tebe. Po tom co jsem tě viděl, jsem musel…"
Položil ruce na slonovinu a začal hrát. Tak krásně, že Kate téměř nebušilo srdce, aby nenarušilo ani jediný tón. Byla svědkem dokonalého splynutí člověka s nástrojem. David zavřel oči a bylo cítit, jak do hudby dává celé srdce. Černé vlasy mu spadaly do očí a on hrál dál celým srdcem. Když dohrál Kate zůstala stát opřená o piáno a z očí se ji spustila slza. Nedokázala nic říct, protože by se jí třásl hlas. David ji pozoroval dokud nepromluvila.
"To bylo to nejkrásnější, co pro mě někdo udělal."
Usmál se a vstal.
"Co ruka?" Vzal ji z ruky pytlík s ledem a prohlédl si její zápěstí.
"Je to o malinko lepší." David se usmál a lekce ji zápěstí pofoukal.
"A teď?"
"Ještě o malinko lepší." Usmála se a snažila se nečervenat. Davidovi v očích slabě zajiskřilo. Ty smutné oči byly najednou plnější života a veselejší. Nahnul se a políbil ji na bolavé místo
"Už je to lepší?"
"Lepší." Usmála se. A srdce ji divoce bušilo. David vstal ze stoličky a políbil ji na rty. Kate se jej nemohla nabažit. Tak krásně ji ještě nikdo nelíbal. Věděla, že se bláznivě zamilovala do člověka, kterého vůbec neznala, ale přesto si myslela že o něm ví snad všechno skrze jeho pocity, které vkládal do hudby. Když se na chvíli odtáhl celý se třásl.
"Mnohem lepší." Zašeptala mu do ucha. Chytil ji kolem pasu a vysadil na piáno a znovu se ji zahleděl do očí. Hladově se mu přitiskla na rty a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Položil ji ruku na krk a Kate cítila, jak se polibek prohloubil. Objala ho nohama kolem pasu a rukama ho hladila po zádech pod tričkem. Na chvíli se odtrhl, aby oba popadl dech. Opřel se ji čelem o čelo.
"Zamiloval jsem se." Zašeptal.
"Ukradl jsi mi srdce." Vydechla a znovu se vpila do jeho rtů. O břicho se ji otřela jeho dlaň a pomalu tápala nahoru po žebrech. Jejich těla přímo žhnula ve vzájemném obětí. Davidovy rty opustily její a přitiskly se jí na krk. Jeho dlaně ji pomalu vyhrnuly tričko a to přistálo na druhé straně pokoje. Ještě jednou ji silně objal a zvedl do náruče a přenesl do druhého pokoje, kde byla ložnice. Svalili se na postel a vůbec jim nebylo zvláštní, že se skoro vůbec neznají. Zamilovali se a to bylo v tu chvíli nejdůležitější. Pokoj ozařovalo jen měsíční světlo znásobené září sněhu za oknem. Oba věděli, že tahle noc bude nezapomenutelná. Ve chvíli byli oba nazí a nemohli se nabažit svých těl tak cizích a přitom tak blízkých. V jednu chvíli se zastavil čas a oba slastně vzdychli. Kate se pak zachumlala do jeho náruče. Ode dneška si zamilovala Štědrý večer. David začal potichu oddechovat, podle čehož poznala, že usnul. Ona ale spát nemohla. Stále byla tak plná dojmů a emocí. Na bělostný polštář ji skanula slza. Nebyla ale obvyklá. Byla to slza štěstí. Políbila ho na nahou hruď a přitiskla se ještě těsněji. Během chvilky usnula i ona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | Web | 5. prosince 2007 v 21:26 | Reagovat

Krása, romantika... strašně dojemný... a pokud si k tomu člověk pustí 9 Crimes... tak bulí, jak želva, aspoň u mě to tak funguje... Lonely, not alone

2 KORKI KORKI | E-mail | 6. prosince 2007 v 15:00 | Reagovat

Děkujuuu katcenkooo. Od tebe všechny pochvaly moc potěší :) A 9 crimes mě ostává do koooleeen. To a ještě jeden člověk :D

3 sharlotte sharlotte | Web | 9. prosince 2007 v 19:22 | Reagovat

páááni já bulim i když nemam tu hudbu X) prostě náádhera =)

4 KORKI KORKI | E-mail | 10. prosince 2007 v 18:50 | Reagovat

Juu děkuju. A tu písničku si stáhni...fakt stojí za to ;)

5 Katka Katka | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 22:48 | Reagovat

Jj.. Damien Rice - 9 Crimes... díky Korki, je fajn :)) A dokonce si šplhneš u Honzoše :D i když ty to fakt nepotřebuješ...

6 Letadlo=] Letadlo=] | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 10:22 | Reagovat

nikdy sem moc nemusela Vánoce, ale po týhle povídce je asi taky začnu mít ráda... je to fakt pěkný... a musim se přiznat, že i mě to trochu rozbrečelo... a taky mi k tomu pomohla hudba ( taková trochu s vánoční tématikou- My December)... =]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama