Flight From Fate

19. února 2008 v 11:41 | KORKI
Muhahaa. Jak jsem slibovala, tak tady je ta moje nová story. Doufám, že se vám bude líbit. Je to takový výplod mé chromé mysli :D Dlouho jsem hledala vhodný obrázek k téhle povídce, až jsem na DeviantArtu našla jeden, který mi přišel dokonalý přesný. Taky jsem si tady chtěla udělat nějaký pořádek, jako s rozcestníkama, co se povídek týče, ale nějak jsem na to levá :D Budu muset počkat na Katrin ještě že ju mám. No takže tady máte první dílek hozený jen tak do placu bez nějakého pořadného zařazení. Ale nebojte to přijde. Mám na to lidi :D Takže příjemné počteníčko.

Proč furt píšu Takže ??? XD

Jop a ještě k názvu. Jmenuje se to Flight From Fate. Mělo by to být něco jako útěk před osudem a mě se prostě hrozně líbí ty 3F :D FFF fff :D:D:D

Před domem se ozve skřípot brzd a já pevněji v ruce sevřu kabel. Potí se mi ruce, vlastně se potím úplně celá, protože horké slunce neúprosně praží na všechno kolem. Tak pojď. Vždycky jsi doma jako blesk, tak co ti sakra tak trvá. Nervózně se zavrtím ve stínu otevřených dveří. Mačkám se v malé prostoru. Konečně zarachotí klíč v zámku a cinkot pivních láhví oznámí jeho příchod. Jsem tiše, ani nedutám. Projde kolem dveří. Zhluboka se nadechnu a ještě pevněji sevřu kabel. Otočí se a naše oči se střetnou. Vyskočím ze svého úkrytu a snažím se mu smyčku přehodit marně přes hlavu. Jedinou ranou mě srazí k zemi.
"Zbláznila ses?" Zařve, ale vidím, že se bojí. Nejhorší nepřítel je ten, co nemá co ztratit. Cítím, jak mi z roztrženého rtu odkapává krev na plovoucí podlahu.
"Jsi v hajzlu slečinko. Počkej, tohle ti nedaruju." Ožene se po mě rukou jako několikrát předtím. Nesnažím se vyhnout jeho ráně, ale omotat mu ten zatracený kabel kolem krku. Facka mě odhodí na štukovanou zeď, o kterou si rozedřu tvář do krve. Hukot krve a šílený tlukot srdce mi bije do uší. Šílenství, které mě popadlo jen tak neodejde. Skrčím se, podrazím mu nohy, a když padá konečně se mi podaří o co jsem se snažila. Kabel se pěkně zarývá do jeho krku. Už chroptí.
"Pusť…kurva…" Zaryčí, ale je mu to marné. Rudne čím dál víc. Chvilku mám pocit, že mu praskne hlava, pak ale začíná chytat nafialovělý nádech a poté modrý. I když to byl chlap a byl mnohem větší než já. Na mé straně byl moment překvapení a já vyhrála boj o život.
"Tady máš ten svůj kabel od internetu papíčku." Odplivnu krev a zvednu sbalený batoh. Ještě něco jsem zapomněla. Otočím se ve dveřích a vytáhnu mu z kapsy klíčky od auta.
Teď už jen zmizet odsud. Batoh se uvelebí na zadním sedadle. Rychle nastartuju. Celým autem se rozezní Scorpions. Když už nic, tak aspoň hudební vkus měl. Do prdele co je špatně. Nic. Všechno je naprosto v pořádku. Konečně se rozjedu. Nic už nestojí v cestě moji svobodě.
Cesta ubíhá pomalu a já jsem naprosto v klidu. Slunce pomalu zapadá, když mi všechno dojde. Rychle zastavím na odpočívadle a vyskočím z auta. Nahnu se přes svodidla a začnu zvracet.
"Kurva co je špatně?" Ptám se, přitom už to vím. Právě jsem zabila člověka a jsem z toho naprosto v klidu. Žádné výčitky svědomí nemám. Nemůžu. Jak si můžu vyčítat, že jsem zabila tyrana. Chlápka, kterého si moje máti přivedla domů. Chlápka, který si ze mě udělal otroka a otloukána. Dostanete jiný náhled na svět, když zvracíte bolestí a bojíte se chodit do školy, aby spolužáci neměli dotěrné otázky. Kolena se mi roztřesou tak silně, že sebou radši hodím do sedadla spolujezdce a zavřu oči. Pot mi teče po spáncích a štípe na sedřené tváři. Odklopím stínítko proti slunci, kde je schované malé zrcátko.
"Pěkně mě zřídil." Zakleju, když si prohlížím svůj odraz. Že něco chystám na mě muselo jít vidět. Tmavé kruhy pod očima a vystrašené oči, které byly připravené zaregistrovat každý prudší pohyb. Na sedřené tváři je ještě nalepená žlutá barva ze zdi v naší předsíni. Opatrně ji kapesníkem setřu a vytáhnu z kůže drobné kamínky. Nateklý roztržený ret a cestička zaschlé krve vedoucí přes bradu až na krk. Jediné co mě snad mrzí je, že ho najde máma. Ale tohle je její trest za to, že to všechno jen přehlížela. Konec přemýšlení. Musím pryč. Co nejdál od rodného města. Odlehlá cesta vedoucí přes vyschlou pustinu je nejideálnější. Osvětlují ji jen lampy…tedy aspoň ty, které ještě fungují. Jiné auto nejede nikde v okruhu několika mil. Někde poblíž by měl být motorest, tak kde kurva je. V dálce, ale zahlédnu blikající zelenou reklamu. Konečně odpočinek. Mám žízeň a jsem unavená. Nejraději bych byla, kdyby mě někdo omráčil. Jsem unavená, ale stejně vím, že neusnu. Na recepci si objednám pokoj. A děkuju všem svatým, že recepční raději sleduje kurz pletení v televizi, než můj obličej. V poklidu jsem sebrala ze stolu klíč od pokoje, na kterém visel korkový špunt s číslem 4. Jak roztomilé, ušklíbla jsem se a dala se dlouhou chodbou k číslu 4. Pokoj byl malý a všechno v něm bylo hrozně namačkané. Vytáhla jsem si z batohu čisté tílko a kraťasy a okamžitě zamířila do sprchy. Teplá voda mi udělala dobře. Cítila jsem se dobře, jak jen se člověk může cítit dobře po vraždě. Bylo mi to jedno, jako bych ho jen omráčila a ve skutečnosti nezabila. Co se dalo dělat? Teď už nic. Svalila jsem se na postel a koukala do stropu, ze kterého trčely dráty. Zřejmě byl někdo nespokojen s lustrem. Co budu dělat? Vydám se přes poušť k hranicím a pak do Mexika? Nesnášela jsem Mexiko, tak proč zrovna tam? Proč ne do Kanady? V duchu jsem si dala pomyslnou facku. Na hranicích, by mě určitě hned sebrali. Mexikánům je to jedno. Pokoj osvětlovala už jen oranžová záře zapadajícího slunce. Teď už nejsem člověk. Jsem vrah. Flákota v mlýnku na maso. Čím budu měkčí, tím rychleji mě to semele. Přehodila jsem si ručník přes obličej a dýchala ten navlhlý vzduch. Při troše štěstí se možná udusím a budu mít klid. Jo…božský pokoj…a klid……
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Honzoš Honzoš | Web | 20. února 2008 v 14:46 | Reagovat

Hrob..:-)...pěkné...:-)

2 KORKI KORKI | E-mail | Web | 20. února 2008 v 15:12 | Reagovat

Hrob...:D děkuju :D  Jsem poctěna tvou návštěvou na mém nuzném blogu :D

3 Honzoš Honzoš | Web | 20. února 2008 v 16:09 | Reagovat

já sem chodim častějc...jen to nikdo neví:D...teda už ví:D

4 KORKI KORKI | E-mail | Web | 20. února 2008 v 16:48 | Reagovat

Hahaaa prozrazen :D

5 Honzoš Honzoš | Web | 20. února 2008 v 19:58 | Reagovat

ale dobrovolně....:D a myslim že se neni za co stydět:D

6 Frajerka111 Frajerka111 | 9. srpna 2008 v 21:16 | Reagovat

Toooo jeeee dooooost doooobrééééé!!!!!! :):DxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama