Flight from fate Part 5.

28. února 2008 v 17:10 | KORKI
Je libo pokráčko rybo? XD

Andy se vrátil s klíčem, na kterém se houpal malá dřevěný domeček s číslem 9.
"Juu no tak to je lepší, než korkový špunt." Prohlížela jsem si ho a nahlížela do malých okýnek, jestli je někdo doma. Nebyl.
Odemkli jsme chatku a Andy okamžitě zamířil do koupelny. Já s hodila batoh na malé křeslo a praštila sebou na postel. Ten šílený pochod mě zmohl. Nohy jsem měla jako v jednom ohni. Zavřela jsem oči a poslouchala svůj vlastní dech a pískání z koupelny. Musela jsem se chtě nechtě usmát. Pískal si Wonderwall. Rušilo ho jen šumění vody. Za chvíli vyšel z koupelny. Ručníkem si sušil vlasy a zářivě se usmíval.
"Můžeš." Naznačil že koupelna je volná. Pobrala jsem svoje věci a zamkla se. Tentokrát jsem se opravdu důkladně zamkla. Bylo mi to však marné, protože nikde nebylo ani okno ani ventilačka. Vlezla jsem tedy pod sprchu a nechala praménky vody smývat všechnu tu špínu. Z očí mi vyhrkly slzy. Snad poprvé za celou tu doby jsem tak strašně litovala toho co jsem udělala. Nebylo to kvůli otčímovi, ale kvůli tomu, že musím do vězení a ztratím svobodu. Byla jsem sice rozhodnutá, že tam nepůjdu, ale to by znamenalo, že Andrewa už nikdy nebudu moct vidět. Toužila jsem po tom, aby ta voda ze mě smyla všechny hříchy. Opřela jsem se o zeď a svezla se na podlahu. Objala jsem si rukama kolena a voda se míchala se slzami.
Otřela jsem se a oblékla si čisté věci. Až v páteři jsem cítila ten nepříjemný pocit nadcházejícího zvratu událostí. Pomalu jsem vyšla ze dveří a stanula mu přímo tváří v tvář. Srdce se mi rozbušilo dvakrát rychleji. Na horkou kůži oblečenou jen ve velkém tričku dopadaly studené kapky vody z konečků vlasů.
"Šel jsem…" Nedořekl to. Podíval se mi do očí a udělal to, po čem jsem toužila od té doby, co jsem ho zahlédla v té restauraci. Jeho horké rty se dotkly těch mých. Vydal ze sebe tichý stén, jako když dosáhnete něčeho po čem jste už dlouho toužily. Jako když lezete do kopce a najednou stanete na vrcholu a cítíte, úlevu a uspokojení. Mozek nám zatlačil všechna proti a ale někam do temných koutů mysli. Nevnímali jsme žádná tabu, která byli. Já jsem byla vrah a on policista. Cítila jsem pod konečky prstů jeho kůži a chtěla stále víc. Chytil mě kolem pasu a oba jsme se svalili na postel. Andrew se ale na chvíli zarazil a celý rozechvělý se mi podíval do očí. Byl stejně nejistý jako já. Věděli jsme, že se možná už nikdy neuvidíme. Ale bylo to jedno. Usmála jsem se a přitáhla si ho blíž. Svazující oblečení bylo náhle pryč a my si jen užívali navzájem svou přítomnost. Přesunula jsem rty na jeho krk. Ozvalo se slabé zasténání. Váleli jsme se po sobě na posteli a kdyby nás někdo viděl, tak si asi myslí, že svádíme litý boj. Ukrutně by se ale mýlil. Zažívala jsem to co ještě nikdy. V krvi nám bouřil adrenalin z něčeho zakázaného a nedovoleného. Cítila jsem jeho srdce na svém. Obě tak zuřivě bili, jako by se to mé snažilo předehnat Andyho srdce a to zase moje. Najednou se ozval Cvak, cvak Vykulila jsem oči, když se mi kolem zápěstí zacvakla pouta.
"Co to děláš?" Vyhrkla jsem. Jeho jiskřičky v očích mi ale napověděly, že se zatýkáním to nemá nic společného. Konečky prstů mi přejížděl po žebrech, což mě přivádělo k šílenství. Sevřela jsem pelest postele a prohnula se v zádech, když mě objal kolem pasu a začal se pomalu pohybovat sem a tam. Líbal mě na klíční kosti a já se kousala do rtu. I tak mi však unikly tiché stény. Oba jsme se vzepjali v přívalu vášně. Andy se zhroutil vedle mě a zběsile oddechoval. Oči měl zavřené a černé vlasy mu padaly do obličeje. Objal mě jednou rukou kolem pasu a pomalu usnul s úsměvem na rtech. Já ale nemohla zamhouřit oka. V hlavě mi probíhaly různé možnosti a řešení. Volnou rukou jsem zalovila v Andyho kalhotách na zemi a vytáhla malý klíček, kterém jsem se osvobodila z pout. Opatrně a potichu jsem vyklouzla z postele a oblékla se. Pouta ležící na zemi mě přivedla na nápad. Opatrně jsem Andyho připoutala k posteli aby se nevzbudil a vyběhla z chatky. Bude to tak lepší. Může říct, že jsem ho přepadla, spoutala a utekla. Nebude muset nic složitě vysvětlovat. Já prostě nemohla do vězení. Po tvářích se mi kutálely slzy. Setkali jsme se za špatných podmínek, což byla ta největší smůla. Občas když se na mě podíval, jako bych v jeho očích viděla výčitky, že jsem svého otčíma zabila. Mělo to ovšem výhodu. Kdybych ho nezabila, nikdy by jsme se nepotkali…byla to vůbec výhoda? Ušetřila bych si tím tolik bolesti. Zamířila jsem do lesa, kterým vedla opuštěná cesta. Byla ohromná tma, že jsem si neviděla téměř na špičku nosy a každou chvíli se málem přerazila o pařez nebo nějaký kořen. Ale v dálce jsem zahlédla dva reflektory stojící na lesní cestičce a siluetu postavy, která se postavila ke stromu a zůstala stát. Možná by mě ten člověk mohl svézt do města. Čím blíž jsem byla, tím víc mě ten reflektor oslepoval.
"Kdo je to?" Vykřikl ten muž, který, jak se zdálo močil.
"Ehm. Promiňte. Mohl by jste mě svézt do města?" Houkla jsem směrem, kterým jsem předpokládala že stojí a stínila si rukou oči před těmi světlomety.
"Jo hned to vypnu. Vydržte." Zdálo se, že na mě chvíli kouká a pak vlezl do auta a ztlumil světla. Moje srdce se žaludkem si v tu chvíli udělali výlet někam ke kotníkům. Přede mnou stálo policejní auto a v celé své kráse se o něj opíral ne zrovna mile vypadající polda.
"Kurva." Zaklela jsem. Teď jsem se nemohla dát na útěk. Všechno by se akorát posralo ještě víc. Mohla jsem se jen modlit, že mě nepoznal.
"Takže do města? Jo moment vytáhnu mapu." Zalezl zase do auta. Ha jak vtipné. Prej mapu. Vlezl tam jenom aby se mohl ujistit moji podobou. Potichu jsem se otočila a dala se do běhu do té nejhustší tmy.
"Stát!" Zařval a ozvalo se zacvaknutí zbraně. Zarazila jsem se na místě a přes strachy stažené hrdlo jsem nemohla dýchat.
"Dobře, dobře. Už stojím."
"Teď pěkně ruce za hlavu a kleknout na zem." Ozvaly se zamnou těžké kroky, které se blížily za doprovodu cinkání pout. První mi cvaklo kolem jednoho zápěstí, když se z lesa začal ozývat dusot běžícího člověka a blížil se k nám.
"Ha tak ty už máš kumpána ty mrcho?" Zařval polda a vystřelil do tmy. Kroky utichly a ozvalo se, jak někdo dopadl na zem.
Chtěla jsem se zvednout, ale namířil mi pistoli k hlavě.
"Pohni se a je po tobě. Já nejsem zrovna ukázkovej polda. Posílám špínu jako ty k šípku a ne do basy." Zavrčel mi do ucha a dal se směrem, kde nejspíš ležela jeho oběť.
"Hej kdo je tam?" Zařval do tmy a posvítil si malou baterkou.
Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo podivné zachrčení.
"Chci jméno!" Zařval znova.
"A-andrew Silver. S..strážník ze stanice…stone sour."
V tu chvilku se mi zamotala hlava a já čekala že omdlím.
"Andy ne. Ty grázle odpornej!"
"Do prdele Andy co tu děláš. Zasraně. Co budu dělat." Ozývalo se ze tmy.
Potichu jsem vzlykala. Všechno byla moje vina.
"Našel jsem tě tady ležet. A..a ta Shadowsová měla v ruce tvojí služební pistoli. Nemohl jsem nic dělat. Byl už jsi mrtvy…" Začal vymýšlet scénář té nehody.
"Johne…co to říkáš?" Zasýpal Andy.
Zvedla jsem ze země kámen a pomalu našlapovala směrem k nim. Ten polda klečel u Andyho zády ke mně.
"…a pak, když mě viděla, a věděla, že je konec. Otočila zbraň proti sobě."
"Ne!" Ozval se Andyho hlas.
Prásk! John se sesul po boku k zemi a zůstal ležet. Omráčila jsem ho.
"Jedeme do nemocnice. A hned." Andrew měl v žebrech střelnou ránu, ale vypadal klidně. Pomohla jsem mu do auta a z kufru vytáhla lékárničku.
"Co mám dělat?" Začala jsem panikařit a hrabala se v batůžku první pomoci a ani nevěděla co dělám. Jen jsem se nechtěla na Andrewa podívat. Snad abych necítila pocit viny, který jsem stejně cítila.
"Klid. To bude v pořádku." Zachrčel. Byl daleko klidnější než já.
"Proč jsi tam nezůstal?" Zakřičela jsem na něj se slzami v očích. Jen se usmál a políbil mě. Vytáhla jsem nějaký smotaný obvaz a přitlačila ho na ránu.
"Vydrž." Vylezla jsem z auta. Najednou se ozvala rána a já ucítila, jakoby mi někdo pod klíční kost zatloukl rozžhavený hřebík. Padla jsem na zem a nevěděla, jestli jsme mrtvá a nebo co se stalo. Ten hajzl se probral nějak moc rychle.
"Emily!" Zakřičel Andy.
"To..to je dobrý. Jsem v pohodě." Zdálo se, že John vypálil jen naslepo a doufal, že někoho trefí. Podařilo se mu to. Teď ale zase ležel omámeně na zemi. Doklopýtala jsem k němu a vzala mu pistoli.
"Vstávej ty hajzle a nasedni do auta. Zatlačila jsem ho na sedačku spolujezdce a připoutala mu ruce ke dveřím. Sama jsem si sedla za volant. Pomalu začalo hustě pršet.
"Dobrý Andy?" Otočila jsem se dozadu. Jen přikývl.
Nastartovala jsem a auto se rozjelo po lesní cestě. Levé rameno mě pálilo a zatraceně moc krvácelo. Během chvíle jsem měla celé tričko od krve.
"Už tam skoro jsme." Utěšovala jsem Andyho, který si tiskl na žebra čisté obvaz.
Vyjeli jsme z lesa na asfaltovou cestu, která mířila do města. Před očima se mi dělaly mžitky ze ztráty krve a celá jsem se hrozně potila. Andy mi po chvilce přimáčkl na rameno čistý smotaný obvaz a jednou rukou mi ho přidržoval, protože jsem sama nemohla.
"V pořádku?" Zeptal se mě a já přikývla, i když jsem byla na hranici vědomí. Nesměla jsem ale omdlít. Při rychlosti, jakou jsme jeli bych nás všechny zabila. Stěrače téměř nestíhali setřít veškerou tu dešťovou vodu.
"No páni Andy. Ty ses nám dal na scestí?" Dal se polda John do hlasitého smíchu. Mě ale dělal starosti Andy na zadním sedadle, který začal kašlat krev.
"Vydrž ještě." Prosila jsem ho. "A ty mi tu neřvi." Praštila jsem ho pistolí do hlavy on zase omdlel. Rychlostí závodního auta jsme dorazili do města a proplétali se uličkami k nemocnici. Andy na zadním sedadle se svezl na stranu a zůstal ležet. Ještě ztěžka přerývavě dýchal. Cítila jsem, že ještě chvíli a opravdu omdlím. A pak jsem to zahlédla. Velkou bílou budovu a před ní stojící sanitky.
Zabrzdila jsem a začala hlasitě troubit. Chtěla jsem běžet pro doktora, ale místo toho jsem padla do kaluže před vchodem. Ze dveří vyběhla sestra a klekla ke mně.
"Jste postřelená? Co se stalo?" Přimáčkla mi prsty na krk a měřila tlak. Mezitím přiběhlo pár dalších sester. Přímo do obličeje mi padaly dešťové kapky. Z posledních sil jsem zvedla ruku a ukázala směrem k autu, kde na zadním sedadle ležel Andy. Pak jsem konečně ztratila vědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs Mim Mrs Mim | Web | 28. února 2008 v 20:48 | Reagovat

Tyo oni spolu fakt něco měli???No to je fotk obrovký překvapení, já mysela, že tam přide Rambo...... xD no prostě čekala sem všechno, ale jenom ne toto...

Btw piš rychleji strašně se těším na další díl :)

2 Honzoš Honzoš | Web | 28. února 2008 v 21:21 | Reagovat

ty jo tak to je vyvoj kterej sem fakticky nečekal.......a tu gorilu......dobrej protiklad.....ale ze začátku sem myslel že píšeš porno:D

3 janula janula | 28. února 2008 v 22:18 | Reagovat

Tahle povídka je perfektní! Právě jsem ji celou přečetla a musím říct, že je prostě perfektní! (já vím, že se opakuju, ale moje slovní zásoba na to nestačí :D) Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, nejen děj, ale i vztah mezi Emily a Andym. Přeju jim to!

4 KORKI KORKI | E-mail | Web | 29. února 2008 v 15:48 | Reagovat

Jehe teeda děkuju :) to jsem ráda. Tyyjo a jsem ráda, že jsem vás překvapila...a Honzoš to porno si odpusť to neumím tak jak ty XD

5 KORKI KORKI | E-mail | Web | 29. února 2008 v 16:06 | Reagovat

To s Honzošem byl samozřejmě vtípek...je to suchar

6 sharlotte sharlotte | Web | 1. března 2008 v 23:49 | Reagovat

Juuu to je naprosto boží zlatí!! X) A tý vado, to sem opravdu nečekala, že spolu budou něco mít! XD (Sem to přece slíbila ne?? XD ) Si prostě skvělá! =)

7 Frajerka111 Frajerka111 | 9. srpna 2008 v 21:58 | Reagovat

Mně též už dochází slova :) Bezvadný to je, to jako fakt :). A nejlepší byl ten stěr v autě na toho druhýho poldy :D:D

("A ty mi tu neřvi." Praštila jsem ho pistolí do hlavy on zase omdlel." :D:D:D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama