Flight from fate part 6. The end

2. března 2008 v 20:55 | KORKI
Závěr téhle povídečky ;)


Andrew:
V uších mi znělo jen to otravné pípání. Chtělo se mi spát a strašně mě bolelo v místě, mezi levou a pravou klíční kostí. Taky se pořád ozýval ten pitomý zvuk, jako když někdo nafukuje a vyfukuje balón. Asi vstanu a promluvím si s někým, kdo má všechen ten rámus na svědomí. Otevřel jsem oči a okamžitě mě do nich uhodila ta všudypřítomná bílá. Až když jsem se trochu rozhlédl, jsem za skleněným oknem na chodbu zahlédl mámu tátu a Marley. Všichni vypadali….vypadali příšerně. Pobledlí a s tmavými kruhy pod očima od nevyspání. Ale přesto všechno se usmívali a mávali na mě. Nejhůř vypadal asi táta. Takhle vypadal, vždycky, když řešil nějaký případ, na kterém mu záleželo. To mi připomnělo…
"Kde je Emily." Vyšlo ze mě sýpavě. Někdo mi stiskl ruku. Byla to malá jemná a hřejivá dlaň osůbky, které jsem si nevšiml.
"Jsem tady." Stále jsem ji neviděl, protože jsem nemohl pohnout hlavou. Zvedl jsem ruku, ze které mi trčelo několik hadiček dotkl se krku. Se zděšením jsem zjistil, že mi z něj vede nějaká trubice směrem do přístroje, ve kterém se nafukoval a vyfukoval zvláštní balónek. Emily se posunula na židli, takže jsem ji konečně pořádně viděl. Byla jako anděl. Usmívala se a dokonce i ty škrábance na tváři a roztržený ret ji slušel. Na rameni měla tričko ještě vycpané obvazy.
"Ahoj." Zašeptala. Usmál jsem se a pohladil ji po tváři. Nemohl jsem moc mluvit a ona jakoby to věděla.
"Máš úžasnou rodinu. Tvůj táta je skvělá člověk. Moc mi pomohl." Z mého znepokojeného pohledu nejspíš pochopila. Jak jen to dělala, že odpověděla na otázku, na kterou jsem myslel.
"Ten polda začal v nemocnici dělat hrozný povyk, takže jakmile mě dostali z nejhoršího odvezli mě do cely předběžného zadržení. Byl tam jeden moc příjemný starší policista, který mi dal číslo na tvého tátu a ten mě zastupoval u soudu." V tu chvilku mi bleskla hlavou myšlenka na soud. Jak dopadl?
"Jak..Jak to dopadlo?" Vypadlo ze mě zachrčení.
Emily po tváři přeběhl stín, což mě vyděsilo. Zvedla ruce, takže jsem je viděl. Měla na nich pouta. Píchlo mě u srdce. Dopadlo to špatně.
"Dostala jsem dva roky. Tvůj táta ale říkal, že je to spíše formalita. Za dobré chování by mě mohli pustit už za rok. Tvůj táta se oháněl tím, že to byla sebeobrana, ale soudkyně byla neoblomná. Považovala to za nepřiměřenou sebeobranu a napařila mi dva roky." V očích se ji zatřpytily slzy. "Proč jsme se nepoznali za jiných okolností? Kdybych tě znala dřív, tak to neudělám." Otřel jsem ji slzy.
"Budu na tebe čekat."
"To po tobě nemůžu chtít…"
"Budu." Řekl jsem horlivě, až to zabolelo.
Rozplakala se ještě víc. Do dveří vešel policista, kterého jsem neznal.
"Jdeme." Zabručel.
Em se zvedla ze židle a naklonila se nade mne.
"Miluju tě." Zašeptala a políbila mě. Byl to ten nejkrásnější polibek a také na dlouhou dobu poslední. Pak se otočila a odešla za doprovodu toho cizího poldy.
--------O dva roky později-----------
Emily:
"Ehm…Dobrý den…" Snažila jsem se do telefonu změnit hlas. Snad si tam dokážou představit starou chatrnou paní.
"Dobrý den, Jak vám mohu pomoci?" Ozval se ze sluchátka strojený ženský hlas.
"Je to stanice Stone sour?"
"Ano. Jak vám mohu pomoci." Zopakovala jako nějaký stroj.
"Víte…na stromě…na stromě mi uvízla kočka." Zalhala jsem a zadržovala trochu smích.
"Dobrá madam. Přepojím vás na hasiče."
"Ne ne. Ta…ta kočka už je dole. Jmenuje se. Míca..jo to je ono Míca." V duchu jsem řvala smíchy a nadávala si co to dělám?
"Asi vám nerozumím…"
"Víte. Uvízla na stromě a…kolem šel jeden mladý policista. Jak že se to jmenoval…Víte už mi paměť neslouží. Jo Silver. Strážník Silver. Pomohl mi tu kočku sundat. Mourka…jo"
"Mícu"
"Prosím?" Co to ta ženská plácá?
"Vaše kočka. Říkala jste Míca." Odpověděla znuděně ženská.
"Jo jasně Míca. To víte já mám těch koček moc. No a tak jsem se chtěla zeptat, na adresu toho moc hodného strážníka. Chtěla bych mu ještě nějak poděkovat." Teď už jsem se jenom modlila, aby mi tu adresu dala.
"Víte paní to my nemůžeme."
"Ale drahoušku buďte té dobroty." Zašišlala jsem do sluchátka. Ženská v telefonu si povzdechla.
"No dobrá…."
Stála jsem na dlouhé ulici, na které byla řada domku. Ke každým dveřím stoupalo asi deset schodů. Byl podzim a všude poletovalo barevné listí. Točilo se ve výrech na chodníku a já tam stála a třásli se mi ruce. Bude si na mě ještě vůbec pamatovat? Slíbil sice, že na mě počká, ale je jednodušší to říct, než udělat. Tak jako já jemu slíbila, že se vrátím za rok. Vrátila bych se, ale ve vězení se to zvrtlo. Jedna spoluvězeňkyně si na mě začala dovolovat a snažila se mi tam pěkně okořenit život. Jednou jsme spolu měly v jídelně konflikt. Ona z toho vyšla jen se zlomeným nosem. Mě museli odnést na ošetřovnu. Ta mrcha se po mě ohnala nožem. Doktor říkal, že chyběl necelý centimetr a mola jsem si na ošetřovnu donést střeva v náručí. Takhle jsem z toho vyvázla jen s jizvou. Ale také mi zamítli žádost propuštění na podmínku. Musela jsem si odsedět celý trest. Teď jsem stála na chodníku před jeho domem a čekala na znamení jestli odejít a nebo jít za ním. Vítr mi tahal za šálu a div mě neuškrtil. Má snad tohle být znamení?
Najednou se otevřely dveře s číslem 4. Jaká náhoda. Ze dveří vyšel muž s černými vlasy, které mu ve větru létaly kolem tváře. Ohnul se a zvedl ze země noviny. Strčil si pramen neposlušných vlasů za ucho a začetl se. Pak se ale zarazil. Pevně jsem v ruce stiskla papírový sáček, ve kterém jsem měla osobní věci. Andrew se podíval mým směrem a mé srdce udělalo kotrmelec. Noviny mu vypadly z ruky a pořád mě nespouštěl z očí. Pomalu sešel schody a šel směrem ke mně. Nohy jsem měla jako z olova, ale stejně jsem je přinutila k chůzi. Zastavili jsme se asi metr před sebou.
"A-ahoj. Jmenuju se Emily Sinister Shadowsová a jsem volná." Usmála jsem se.
Andy mě pevně chytil do náruče. A doufám, že mě už nikdy nepustí, abych neudělala nějakou blbost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Mim Mrs. Mim | Web | 3. března 2008 v 11:35 | Reagovat

To už je konec??? :( mno nic no bylo to pěkná celá povídka :) tak doufám, že teďka rychle začneš psát kapitolu Amy... :D

2 KORKI KORKI | E-mail | Web | 3. března 2008 v 18:28 | Reagovat

No budu se snažit. Ale jinak děkuju všem za krásné komenty :)

3 janula janula | 4. března 2008 v 20:10 | Reagovat

Jůůůůůůů! Teda nečekala sem, že konec bude tak brzo. Hned, jak sem to viděla, už mi v hlavě naskakovaly hrozivý scénáře plný krve, ale naštěstí se nic z toho nekonalo. Já mám happyendy tak ráda! Vlastně celá tahle povídka se mi zalíbila. Přečetla sem si ji při čekání na poslední díl znovu. Dobře akční, dramatická, ale i humorná a romantická. Prostě potlesk!

P.S. napíšeš časem zase něco takového? :-)

4 KORKI KORKI | E-mail | Web | 4. března 2008 v 20:50 | Reagovat

Jee děkuju za pochvalu. Určitě se tady budou objevovat i jiné story. :)

5 Frajerka111 Frajerka111 | 9. srpna 2008 v 22:07 | Reagovat

Prostě ná-dhe-ra !!!! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama