Červen 2008

Mám to za sebou přáteleee

19. června 2008 v 12:00 | KORKI |  TREZOR
Tak je to zamnou. Jsem z toho ústavu venku. Přivítejte slečnu optičku :D Ale zapotila jsem se solidně. V sedm hodin ráno jsem dojela do školy se vší parádou a kaktusem pro třídního. Usadila jsem se ve třídě a vytasila sešit. Musela jsem si všechno ještě přečíst, jinak bych vyletěla se špatným svědomím. Postupně se do třídy trousily pobledlé postavy mých spolužáku. Poznamenávám, že jsem byla ještě celkem v pohodě. Pokud pominu to, že jsem do sebe lila kofolu jako ďábel a tlačila se chlebíčkama s bramborovým salátem. V osm hodin už jsme byli jakš takš kompletní. a šlo se do zkušebny, na zahájení. Porota se představila a mě bylo v tu chvilku docela divně. Byl tam hnusný vydýchaný vzduch. A už jsem cítila, že jsem totálně vymetená, že nic nevím. A ještě když na mě třídní šilhal přes ty svoje mega skla, tak jsem už byla uplně K.O. A když oznámili: "Tak začneme. Slečno Adamčíková zůstaňte už tady." Verča nám zbledla (ona je jinak celkem tmavý jižanský typ :D ) A já napočítala, že mezi mnou a verčou jsou jen 4 lidi. Vrátila jsem se zpátky do třídy a složila se na židli. Už to na mě šlo. Bylo mi šatně (nevím jestli nervozitou, nebo těma chlebíčkama) Ale už jsem byla mírně nervózní. Nevnímala jsem Klářino klepání botou ani hysterické hekání, vzdychání a natahování :D A pak do třídy vešel Mistr a já cítila, že je semnou konec. Ani nevím jak jsem se dostala do té třídy, jakým řízením "osudu" jsem si vytáhla tu NEJDEBILNĚJŠÍ otázku 12. Málem to semnou seklo. Na potítku jsem na připravený papír napsala pár řádků o výrobě sferického skla a pak to přečetla porotě. Do toho jsem koktala něco ve smyslu: "Ka..kalafuna, včelího vosku...jako směs...a saze...ne sa...saze ne...jen ten med...eh..vosk...aby se sklo nepoškrábalo" No DEBIL. Všichni porotci se usmívali, ajko bych ji tam četla vtipy nebo co. Potzila jsem se jako praseeee. No byla jsem v kýblu totálně. Žíkala jsem si, jestli todle dám, tak asi za 4. Pak se na mě podíval třídní a říká: A je to důležité?" No jistě: "No asi jo no." A pak se mě mystr ptal na skla Transitions a antireflex a já byla za vodou. Vykoktala jsem ze sebe, co jsem pochytila na praxi a z tekoucími nervy vyběhla ze zkušebny. Tam jsem vrazila do našeho třídního fešáka. Se na mě jen tak podíval a říká: "Tak co?" S výrazem největšího světoborce jsem zvedla obočí a tvrďáckým hlasem řekla: "Je to Fraška." A Bylo to zamnouuuu. Mám z toho za jedna. Ani nevím jak. Opila jsem se samozřejmě dosti. Pak psala sms svému vyvolenému s prasetem. a on ani neodepsal. Načež jsem jako správný notorik chytla za hospodou záchvat breku, že mě nikdo nechce, že mi ani není schopný odepsat, že on mě taky nechce. Pak jsem jako vrchni DJ..(muhehe) začala pouštět samou hudbu, pro depresivní náladu na baru. Napřiklad Wonderwall od Oasis, nebo Nothing else Matters, apod. No obávám se, že za jukebox jsem utratila nejvíc peněz, ale co pal to čert. Mám to a to je hlavní. Pá lidičkové. Mám vás ráda. A nebrečte, já se z te Italie vrátím :) a bude. Budete to muset bezemě ten měsíc vydržet, ale to se zvládne :)